YAMAHA NS-10M Studio

(1 hodnocení, známka: 5,00Loading...

Nedávno se ke mně dostala jedna v pravdě studiová legenda: NS-10M Studio japonské  nábytkářské firmy Yamaha (věděli jste, že Yamaha, podobně jako třeba RCF, začínala coby výrobce nábytku?). Bohužel na první pohled bylo zjevné, že jim někdo ublížil a to nejen mechanicky (horní růžek jedné z beden byl lehce poškozený), ale především „elektricky“. Už při poslechu bylo patrné, že vysokotónový měnič nefunguje a ještě bizarnější bylo, že charakteristický bílý středobasový reproduktor jakoby se snažil dohnat tuto absenci. Suma sumárum, pokud tyhle bedny ještě měly někomu sloužit, bylo nezbytné přistoupit k operaci a podívat se jim trošku do útrob… tím spíš, že mi tato operace následně poskytla materiál pro tento díl našeho AudioINSIDERu.

Monitory NS-10 jsou uznávané pro svoji přesnost zejména ve středech, za což vděčí především uzavřené konstrukci ozvučnice (bassreflexové porty na ní opravdu nenajdete). To s sebou nese ovšem problém: k výhybce a k reproduktorům se nedostanete jinak než vyjmutím reproduktorů z ozvučnice.

Po vyjmutí výškáče a přeměření ohmetrem byla závada na první pohled jasná: přerušené vinutí cívky. Tady bychom mohli s hledáním závady skončit, ale zvědavost a vidina materiálu pro tento článek mi nedaly nepodívat se i na výhybku – čili středobasový repro musel ven (výhybka je doufejme umístěná právě za ním).

Když myslím ven, tak úplně ven.

Na vnitřním tlumení skříně se v Japonsku (ano, tahle bedna byla skutečně vyrobená v zemi vycházejícího slunce) opravdu nešetřilo, výhybka je schovaná hluboko v něm.

Tady je, mrška. Montáž pěkně po staru na pájecí očka, umístěná přímo na zadní straně misky s reprosvorkami.

 

Všimli jste si na fotce tlumící výplně volně vedoucího modrého drátu? Zprvu jsem ho přehlédl, nicméně čím víc jsem studoval zapojení výhybky tím víc mi přišel podezřelý. Podobně podezřelé mi přišlo, že oba výškáče obou beden byly viditelně zahnědlé a vinutí se tepelným namáháním svléklo z formeru. Vážně by mě zajímalo jak to kdo dokázal.

Zde máte detailní pohled na nosný former se zbytky vinutí.

Původně jsem koketoval s myšlenkou cívku převinout (měřil jsem průměr aby se dala spočítat délka návinu), nakonec jsem ale tuhle myšlenku zase zapudil a rozhodl se výškáč nahradit novým.

 

Po osazení jiného výškáče a opětovné kompletaci bedny jsem měl zvláštní pocit, že tu pořád něco nehraje – tedy hraje, ale podivně. Zajímalo mě, jak dopadne měření.

Díky kolegovi Altymu (Zdeněk Altynski – Alty sound) jsem měl k dispozici i originální a nikdy neopravovaný pár stejného typu beden, takže jsem měl možnost jak poslechového, tak měřeného srovnání. Oba testy moje podezření potvrdily: něco je tu špatně.

Nakonec jsem zjistil, že viníkem je dříve zmíněný modrý drát. Původní majitel pravděpodobně chtěl zničené výškové repro alespoň částečně nahradit tím, že přemostí výhybku a do středobasu pustí plný (LPF filtrem neořezaný) signál. Po opravě výškáče tak velkou část pásma hrály oba dva reproduktory a to s fázovým posunem (který by jinak kompenzoval posun LPF filtru). Výsledkem bylo, že bedna tolik uznávaná pro svůj přesný středový zvuk, ve středech posluchači prapodivně „kroutila ušima“.

Stačil rychlý zásah ostrými štípačkami a bylo po problému.

Nalezením tohoto chytáku se jakoby mávnutím kouzelného proutku bedna začala chovat jak se sluší a patří na japonskou krásku a nezadala si ani s Altyho originálním párem. Porovnáváním jsem v poslechovce strávil několik hodin, i když se musím přiznat, že jsem si pro ten správný pocit musel zapnout ještě subwoofer (přecijen nejsem na zvuk NS-10M Studio tak navyklý jako někteří kolegové).

 

Snad se vám dnešní výlet s podtitulem „Se šroubovákem do konstrukčních tajů japonské studiové legendy“ líbil aspoň tak, jako mě ty dvě hodiny strávené poslechem opravených YAMAHA NS-10M Studio.