Kopáková placka SHURE B91A versus ČínaB91A

Rád píšu články na objednávku. Nemyslím samozřejmě tu politickou jako spíš požadavek na tématický článek od některého čtenáře našeho serveru. Před časem jsem ve svém elaborátu na téma „Čínhajser“ zmínil, že na poli napodobenin je materiálu ke srovnávání více než dost a že mám pár dalších srovnávaček případně v záloze. Minulý týden se na mně, nejspíš povzbuzen touto informací, obrátil jeden kolega s prosbou, zda bych si našel čas na krátké srovnání originální „kopákové placky“ Shure Beta 91A s její navenek poměrně věrnou kopií z Číny. Tedy… krátké to nebude, ale rád vyhovím.

Málokdo to dneska ví, ale předchůdce tohoto mikrofonu, model Shure SM90, vůbec nebyl určený pro snímání kopáku zevnitř, právě naopak. Jako každý správný PZM mikrofon jej výrobce doporučoval pro umístění na plochou odrazivou desku, typicky na víko klavíru či na dřevěnou podlahu (odtud nejspíš u nás zdomácnělý výraz „parkeťák“). Tento pradědeček našeho mikrofonu měl vedle phantomu možnost použít bateriové napájení z externího boxu (dávaly se do něj 9V baterie), v něm byla také umístěna veškerá elektronika včetně ořezového filtru. S dynamickým rozsahem 121dB, což bylo na hranici možností tehdejších elektretových vložek, byste jej do kopáku v dnešním slova smyslu (pomněte, že se bavíme o roku 1984) asi dávali marně. Typickou aplikací tak vedle snímání mluveného slova byl forbínový mikrofon či snímání klavíru. V manuálu sice najdete zmínku i o použití na kopák, ale pouze v pozici „na podlaze před bicí soupravou“, jak se na PZM sluší a patří. Ovšem jako už tolikrát výrobce míní a uživatel mění. Jednoduchost instalace a uživatelská lenost, ale také zvukařská kreativita brzy daly vzniknout legendě. Mikrofon se začal využívat i na místech, kam původně nepatřil, jako je například právě velký buben. Po zvukové stránce se osvědčil, ovšem pořád tu byl problém s vysokým akustickým tlakem při kontaktním snímání. Firma bratří Shurů brzy pochopila příležitost a přispěchala s mírně inovovanou verzí SM91 (r.1988, maxSPL 146dB) a posléze konečně v roce 2005 s upravenou verzí Beta91, určenou pro Hi-SPL aplikace (maxSPL 160dB). S takovými parametry už nic nebránilo použití těchto mikrofonů přímo uvnitř těla kopáku, a to ani u extrémně hlasitých hudebních stylů. Následující verze Beta91A už byla dokonce prodávána s podtitulem „Legendární kopákový mikrofon“. Psal se desátý rok tohoto století a mikrofon opět doznal několik inovací. Původní HPF filtr, známý z SM91, byl nahrazen vykusovacím obvodem „Contour filter“ (viz. část „Měření“), otravný miniXLR kabel s konektorem TA3F, který se tak rád ztrácel, byl nahrazen přímým výstupem do XLR. Tak mikrofon dostal podobu, v jaké ho známe a používáme dodnes. Právě tento model, tedy Shure Beta91A, stál modelem neznámému čínskému umělci. Podařilo se mu jej napodobit? Dozvíte po reklamě!

Konstrukční popis a vizuální srovnání

Model Shure B91A patří mezi tzv. mikrofony do tlakové zóny, pro které svět zná zkratku PZM (Pressure Zone Microphone). Aniž bychom zabíhali do technických podrobností, můžeme si říct, že takto zkonstruované mikrofony využívají téměř soufázového odrazu zvuku od odrazné desky k tomu, aby zvýšily svou citlivost na přímý zvuk. Taková konstrukce (trochu detailněji později) s sebou přinesla onen typický plochý tvar mikrofonů, kde podstavu mikrofonu tvoří odrazná deska a na ní je pod krycí mřížkou umístěná vložka s elektronikou (starší modely měly elektroniku externě). Jak to až trestuhodně často u asijských kopií bývá, navenek není vůbec jednoduché mikrofony od sebe rozeznat. Zejména „v poli“ (myslím na akci) téměř nemáte šanci určit, zda držíte v ruce originální Shure nebo lacinou napodobeninu, pokud je nebudete mít možnost porovnat vedle sebe. Já jsem naštěstí (díky laskavosti kolegy Altyho) tu možnost měl, takže si nyní můžeme zahrát populární hru „najdi deset rozdílů“.

Tvar i hmotnost jsou stejné, a tak první rozdíl, který člověka zaujme na první pohled, je jiné děrování mřížky. Na zvuk to vliv nemá (jak jsem si posléze ověřil měřením), ale může to být první poznávací znamení: čínská kopie má děrování znatelně řidší a tedy „víc materiálu“. Mírně jiný je také odstín použité barvy, originál je decentně kovově stříbřitý, zatímco kopie je nezvykle jásavě stříbrná. Lehce jiný barevný odstín má i samotný šedý lak a trochu jinak vypadá i potisk s typovým označením, ale tady jsou už rozdíly natolik marginální, že je nemá cenu popisovat (ostatně je vidíte na přiložené fotografii). Pak tu ale máme šroubek. Podle vzoru „vem co máš, na detailech nezáleží“ použil Číňan pro připevnění krycí mřížky šroubek černý namísto originálního stříbrného. Tady si nejsem jist, zda je to tak u všech kopií, a tedy zda se to dá nazvat pravidlem (to si ostatně nejsem jist ani u ostatních věcí), ale u „té mojí“ kopie je tomu tak.

Když oba mikrofony otočíme dnem vzhůru, najdeme další celkem znatelný rozdíl: textura použitého izolačního materiálu je úplně jiná. Nakonec tu máme naprosto zjevný rozdíl v potisku a také v barvě hmatníku přepínače interního filtru, originál je černý s bílým potiskem, kdežto u (mojí) kopie je to přesně naopak. Když shrnu to nejkřiklavější, tak pokud se vám na akci dostane do ruky B91A s málo děrovanou mřížkou, černým šroubkem a bílým přepínačem, zbystřete. Také tradiční značka přeškrtnutého odpadkového koše na plastu XLR konektoru u kopie chybí (jak výmluvné).

 

Konstrukční rozdíly a zvuk

Již v úvodu této části jsme si řekli, že PZM mikrofony jsou zkonstruované tak, že využívají téměř soufázového odrazu zvuku od ploché odrazné desky (například stůl, nebo ony parkety) k tomu, aby zvýšily svou citlivost na přímý zvuk o 6 dB. Samozřejmě do velké míry záleží na velikosti odrazné desky vzhledem k vlnové délce zvuku (což ovlivňuje kmitočtovou odezvu mikrofonu) a také na míře její odrazivosti napříč spektrem (zejména pozor ve výškách – např. koberec). Proto je podstatná část této odrazivé desky součástí těla mikrofonu, čímž je alespoň ve výškách zajištěna částečná stálost parametrů.

Zatímco nejstarší konstrukce PZM mikrofonů (Crown, Realistic) využívaly miniaturní kulovou vložku, umístěnou osou proti odrazivé podložce, recenzovaný model (modely) jak známo používá směrovou elektretovou vložku, takže výsledná směrovost mikrofonu je jakási půl-kardioida. Vrátíme-li se ke srovnání originálu a kopie je mechanické provedení odrazivé části prakticky identické. Na první pohled stejné je i zapojení elektroniky (opět s odkazem na část měření), co ovšem stejné není, jsou použité součástky počínaje kondenzátory a konče samozřejmě vložkou. Elektroniky znalí čtenáři si jistě udělají svůj závěr z přiložených fotografií, nám ostatním postačí staré české přísloví „když dva dělají totéž…“ (kolikrát jen já si na něj při psaní těchto srovnávacích článků vzpomněl).

Srdcem mikrofonu je mikrofonní vložka, a ta je i zde kamenem úrazu. Jakkoliv se čínský výrobce snažil napodobit design originálu modře vyvedeným nápisem 98A/C, což je skutečně typové označení elektretové vložky firmy Shure, parametry se originálu ani nepřiblížil. Nejenom že použitá vložka i navenek vypadá jinak (originál má zakulacenou hranu, kopie je „ostrá“), její zvukové parametry jsou znatelně horší – neoriginální vložka má horší vlastní šum, ale především nesnese dostatečně vysoký akustický tlak, takže zkresluje výrazně dřív/víc. Pravda, u perkusivních zvuků, pro jejichž snímání je mikrofon (především) určený, to není zase tak do uší bijící problém, ale i tak to spolu se zvukem považuji za největší mínus této asijské kopie (či chcete-li „klonu“, jak je dnes moderní říkat).

Když jsme u zvuku, tak i tady je rozdíl značný (překvapivě?). Rozhodně nechci říct, že by mikrofon z Asie byl úplně k ničemu a nešel vůbec použít, ale jednoduše nesplňuje tolik oblíbenou vlastnost Shure B91A „dej do kopáku a zapomeň“, tedy že obvykle hraje na rovné korekce nám od sebe. Pokud se budete trochu snažit, nejspíš se vám podaří i z kopie vykroutit slušný zvuk, otázkou je, zda vám to za ten čas a péči stojí. To navíc platí jen u kopáků do měkčích hudebních stylů (jazz, swing, folk) či u méně hlasitých nástrojů jako je cajon, protože na pořádný kopákový tlak tenhle mikrofon jednoduše nemá parametry.

 

Orientační měření

Několikrát jsem v předchozím textu odkazoval na výsledky svého (improvizovaného) měření. Nedalo mi to, abych srovnávací metodou neporovnal výslednou kmitočtovou a při té příležitosti i fázovou odezvu obou mikrofonů. Podotýkám, že měření jsou orientační a relativní vypovídací hodnotu mají tak do 10kHz, výš už dost pravděpodobně zasahuje chyba měření vlivem ne absolutně identického umístění reference i subjektu (ačkoliv jsem se samozřejmě snažil). Výsledky mého snažení vidíte na přiloženém obrázku, originální Shure B91A je žlutá křivka a asijská kopie červená. Zajímavá je zejména menší a jinak postavené zdůraznění „tečky“ (originál ji má podpořenou zdvihem na 5,5kHz) a také výrazně nižší citlivost pod 400Hz (tady je ten prostor pro zmíněné „dokroucení“). Ještě zajímavější je ale funkce vestavěného filtru. Zatímco originál jej má zjevně uzpůsobený zvuku kopáku a filtrem zapínáte 7dB výřez na 350Hz, u kopie zapínáte sice také 7dB výřez, ale na 130Hz. Vzhledem k popsané obecně nižší citlivosti pod 400Hz je taková korekce již prakticky k ničemu a funguje spíš jen jako přídavný HPF. Že by návrat k filozofii původních verzí PZM od Shure, které byly určené pro mluvené slovo? Kdo ví.

 

Zhodnocení

Nic na světě není černobílé (já vím, zebra a šachovnice ano) a tak jsem se vám snažil popsat co nejpřesněji všechny rozdíly mezi oběma mikrofony. Nechci vás tím odrazovat od koupě toho či onoho, spíš jsem měl na mysli, že by člověk při koupi měl jednoduše vědět, co očekávat, a tedy lidově řečeno „do čeho jde“. To je ostatně smyslem všech testů na tomto portálu, a tak doufám, že se vám i tento článek líbil, když už se s ním po nocích píšu (případné komentáře pište níže).

 

Obrázky co se nevešly jinam

.

.