Míchání: Sluchátka nebo monitory?

DREAMFACE.NET je, či spíše byl, název dalšího zaniklého serveru, kde jste si v minulosti mohli přečíst články z oblasti tvorby a úpravy hudby a také její historie. Tento server byl svého času velice populární a ačkoliv z jeho původního obsahu mnoho nezbylo a články se dohledávají velice těžko, dostal jsem od jeho tehdejšího šéfredaktora, Michala Škrabálka, dochované střípky přetisknout zde na FADER.cz

Nedávno se na internetu objevila zajímavá a dlouhá diskuze o tom, zda je lepší produkovat hudbu na sluchátkách nebo na reproduktorech. Při tvorbě je často nezbytné sluchátka používat, a to i v průběhu mixáže. Co tedy mohou nabídnout a jak docílit nejlepších výsledků při práci s nimi?

Každý z nás sluchátka určitě při skládání používá. Je spousta důvodů proč, např. při práci v noci, kdy si sousedé trhají vlasy, co to je za beaty, které otřásají celým domem, naše místnost má špatnou akustiku, reproduktory (či lépe studiové monitory), které používáme, už toho hodně zažily, takže jejich zvuk není nejpravdivější a podobně. Důvodů, proč použít sluchátka, je určitě spousta, takže bych rád upřesnil několik skutečností a faktů, jak sluchátka používat co nejefektivněji a jak na nich zvládat perfektní mixáž, i přes některé jejich vrozené vady, ale o nich až níže.

Mimochodem: Velmi poučný a vyčerpávající úvod do problematiky sluchátek a jejich zvuku naleznete v obsáhlých příručkách „A Quick Guide To Headphones“, „Judging Headphones For Accuracy“ a „Technologies for Presentation of Surround-Sound in Headphones“ z internetové publikace „A HeadWize Headphone Guide“.

Mixování do sluchátek – pro a proti

První věc, kterou bych rád zmínil a asi to vyplyne i z článku, je ta, že mixování do sluchátek je až druhá nejlepší volba. Největším rozdílem v porovnání s reproduktory je skutečnost, že pro pocit sterea a pro dobré rozeznání polohy zvuku (nastavením panningu) v prostoru potřebujeme signály slyšet v celém spektru, které je pravdivě rozprostřeno, a toto nám může poskytnout pouze pár stereo reprobeden.

Poslech na reproduktory je jiný než poslech do sluchátek, protože v reproduktorech slyšíme nejen zvuk vycházející z jedné strany, ale zaznamenáváme i zvuk jdoucí z protilehlé strany, který přichází i do protilehlého ucha. Způsob, jakým naše uši interpretují zvuk přicházející z repráků je velmi odlišný od způsobu ze sluchátek. Při poslechu na reprácích přichází zvuk přímo do obou uší. Pokud např. hraje zvuk pouze z jedné bedny, přichází do bližšího ucha o něco dříve než do vzdálenějšího. Rozdíl času příchodu zvuku do každého ucha v kombinaci s jinou hlasitostí mezi levým a pravým kanálem stereo vzorku a náš rozdílný pocit vnímání zvuku u levého a pravého ucha nám dává přesnější stereo obraz.

Poslech do sluchátek vnímáme úplně jiným způsobem. Po nasazení sluchátek každé ucho slyší pouze zvuk z levého nebo pravého sluchátka, chybí zde jeho přirozené šíření, kdy se z levého sluchátka dostane i do pravého ucha. Tím pádem nevzniká rozdílný čas příchodu do levého a pravého ucha, což mate mozek a důsledkem je, že pak vnímáme zvuk, jakoby přicházel zevnitř naší hlavy a následně se pohyboval mezi levým a pravým uchem.

Největší rozdíl mezi sluchátky a reproduktory je v dojmu stereo obrazu, docíleného „panningem“. Obecně, když posloucháme pomocí sluchátek, stereo obraz bude rozprostřen kolem pomyslné linie mezi levým a pravým uchem uvnitř hlavy. Panning je v tomto případě velmi těžko přesně posouditelný, proto je důležité porovnávat, jaký vliv mají změny v panningu slyšitelné ve sluchátkách, na „panning“, který skutečně zazní na stereo repro soustavě. Je to hodně o zvyku a o tom, jak dobře má člověk naposlouchány svá sluchátka, není nemožné udělat přesný panning při poslechu do sluchátek, aby byl potom při poslechu na reprácích totožný, ale je to těžké a člověk musí mít zkušenosti.

Další velký rozdíl mezi sluchátky a repráky je způsob, jak mozek zpracovává informace, které obdrží ušima. Reproduktory, protože uši slyší oba zdroje (levý i pravý kanál) zároveň a mozek s nimi takto i dále pracuje (takže i mírné odchylky času příchodu k uchu, např. pokud si člověk sedne více k levému reproduktoru), mají vliv na celkový vjem přehrávaného zdroje a dojem stereo obrazu. Oproti tomu při poslechu do sluchátek přicházejí do mozku oba kanály zvlášť a mozek je také podle toho jinak vnímá a jiným způsobem zpracovává. Důsledkem toho je, že např. některé elementy v mixu, nebo náhlé změny mixu můžou být na reproduktorech neslyšitelné, kdežto ve sluchátkách jsou nepřeslechnutelné.

Výběr správných sluchátek

Existuje spousta druhů provedení sluchátek, ale dva důležité a hlavní rozdíly jsou v typu pro použití ve studiu – jsou sluchátka uzavřená a otevřená (nebo polootevřená). Označení těchto dvou typů se vztahují k uspořádání převodníků uvnitř sluchátek.

Sluchátka uzavřená mají pevně utěsněné převodníky, přes které neprochází žádný zvuk do okolního světa. Nejčastěji se používají např. ve studiu při nahrávání zpěvu, kdy zpěvák slyší hudbu do sluchátek, aniž by tento signál byl propouštěn ven a mohl by mít za následek např. nechtěný zvuk zachycený do mikrofonu při nahrávání. Pokud pomineme subjektivní pocity při posluchání, chybí uzavřeným sluchátkům patřičná vzdušnost, protože žádný zvuk nevychází ven, ale soustřeďuje se pouze uvnitř. Toto by neměl být problém, protože nejčastěji se tento typ sluchátek používá jako odposlech. Spousta kvalitně navržených uzavřených sluchátek, např. AKG K271, Beyerdynamic DT770Pro, Sennheiser HD250, Sony MDR7506 nebo MDR7509 produkují kvalitní zvuk, takže není důvod je nepoužít.

Sluchátka otevřená, či polootevřená zaručují nejvyšší kvalitu poslechu potřebnou pro kompozici a mixáž. Samozřejmě mírná nevýhoda je, že propouštějí určitou hladinu zvuku i do okolí, což myslím není absolutně žádný problém, pokud člověk nepotřebuje absolutní ticho, např. pro nahrávání zpěvu do mikrofonu, atd. Při výběru sluchátek je určitě také důležité, jak dobře sedí na hlavě – protože člověk je bude mít na uších dlouhé hodiny, měly by mu dobře padnout.

Shrnutí:

Člověk musí být na sluchátka zvyklý, znát jejich zvuk a vědět, v čem “lžou” a v čem jsou pravdivé. Vyzkoušejte, jak sluchátka reagují na bassové instrumenty, jejich harmonie a vyváženost těchto frekvencí vzhledem k ostatním instrumentům. Pamatujte, že při práci s repráky budou chybět nejhlubší frekvence, samozřejmě pokud má někdo pro svoji tvorbu k dispozici “kvalitní” studiové odposlechy, tak to asi nepocítí tolik, ale je dobré o tomhle vědět. Protože dobrá sluchátka často mívají mnohem nižší úroveň zkreslení než odposlechy, je dobře slyšitelné, že oblast nižších středů je na sluchátkách průzračně čistě zahraná ve srovnání s repráky. Tato skutečnost ovšem může napáchat více škody než užitku, protože člověka to svádí k tomu, že mixuje středové frekvence na nižší hlasitostí než skutečně zní, popř. méně ekvalizuje.

Mixování na sluchátkách je v určitých věcech složitější a komplikovanější než na reprácích. Určitě lze ale i na nich udělat kvalitní mixáž, jen člověk musí mít pořád v hlavě skutečnost, že zvuk zahraný ze sluchátek se může lišit od výsledného zvuku na reproduktorech. Ale i toto je pouze odvislé od toho, jak kdo svoje sluchátka zná a ví, ve kterých pásmech mu hrají nepravdivě a nepřednesou skutečný výsledný zvuk, jaký bude ke slyšení na jiných repro systémech.

Vlastimil Kroupa
(21.2.2004)