Nebýt paranoidní, mohl jsem být vrahem
(3 hodnocení, známka: 5,00
Loading...
Příběh, jehož autorem je zvukař Lukáš Kocián z Ratejna team Hradec Králové, nám připomíná, že s elektřinou skutečně nejsou žádné žerty. Protože i zajištění a ochrana přívodu proudu je součástí zvukařské práce poprosil jsem o svolení Kociho článek na FADER.cz přetisknout. Původně byl totiž psán jako fejeton na Facebook kde by ovšem mohl časem zaniknout, což by byla jistě škoda.
Znáte to: přijedete do kulturáku v Horní Dolní, sháníte se po přívodu a ze zdi na Vás čumí v lepším případě kulatej čtyřkolík, občas 25A, nebo 60A porcelánka, nebo vám Franta vod hasičů přitáhne kus kabelu s prkýnkem a na tom našroubovanou „čápovku“. Co se dá dělat, zamumláte pod vousy něco o debilech, jdete do auta pro „zakázanou“ redukci. Vzdychnete a přes odpor vnitřního hlasu zodpovědnosti to připojíte jako vždycky, protože když to neuděláte, přišel jste o kšeft a o peníze a navíc Vám budou místní ožralové nadosmrti vyčítat, že kvůli Vám přišli o písničky místního Kabáto-Argemo-Moravanko-Nirvanovýho revivalu z vedlejší vesnice.
„Zase ten čtyřkolík ! Ale co, mám v rozvaděči chránič, tak se přece nemůže nic stát“.
To si bohužel myslí 90% zvukařů, osvětlovačů, stánkařů a provozovatelů zábavních atrakcí. Zvukařině se v rámci našeho šermířského spolku věnuju už přes 18 let. I přes to, že jsem si oficiální vzdělání v oboru elektro dodělal až před 12 lety a revizácké papíry mám teprve půl roku, vždycky jsem měl takovej ten pocit odpovědnosti a když jsem řešil nějaký provizorní připojení, dal jsem si na stometrovou prodlužku alespoň chránič a její konec přizemnil co nejlíp to šlo. Tak jsem to udělal i na jedné akci, kde jsem nezvučil, ale chtěli po mě instalaci pro stánky. Do zaplombovaného rozvaděče jsem lézt nechtěl, takže jediné, co tam bylo k dispozici, byla 32A čtyřkolík jištěná třema pomalýma pětadvacítkama. Sahám tedy po „zakázaný“ redukci do auta a přemýšlím, co dál. Kolem baráku bylo naštěstí dost svodů od hromosvodu, takže jsem každý z celkem 4 rozvaděčů pro stánkaře přizemnil na jeden z nich desítkou měděným lanem, co jsem měl mezi kabelama v kufru. Nakonec jsem ještě změřil impedance smyček a uzemnění jednotlivých svodů i celé soustavy a s vyhovující hodnotou 0,6 ohm v protokolu odcházel spokojeně spát.
Uběhly dva dny a přšel čas instalaci sbalit, ale ejhle co se nestalo: „zakázaná“ redukce nejde odpojit od kabelu, poněkud se přivařila. Už to mi bylo to je divný, vždyť tam jsou jen pětadvacítky pojistky. Dovezl jsem redukci domů a rozebral násilím a zjistil jsem, že se připekla nula. No bodejť! V baráku byla někde vypálená na můstku, nebo v krabici, a protože se nula nejistí, tak mi do mé úžasné zemní soustavy teklo nejen to, co se vracelo od stánků (vzhledem k rozložení 3F proudů naprostý minimum), ale i to, co se vracelo z celý hospody a přilehlého biografu. A teď co to znamená?! Co kdyby ta nula uhořela? No u nás nic … měli jsme 0,6 ohm uzemnění v bodě rozdělení, takže působení ochran zajištěno, ale v té hospodě to mohlo být zajímavější: stará instalace TN-C … ale to je problém města – vlastníka objektu.
No a kdybych nebyl paranoidní? Tak jsem si parádně zavlekl z té třífázové zásuvky nebezpečné dotykové napětí na všechny rozvaděče a všechny spotřebiče do stánků, takže mohl nastat hromadný tanec v rytmu síťového kmitočtu, což samozřejmě nikdo z nás nechce. Budiž to velkým ponaučením nám všem. V životě jsem přišel o víc, než jen o hloupou redukci. I když má člověk pocit, že udělal maximum pro bezpečnost a že se opravdu nic nemůže stát, vždy je potřeba vyžadovat po vlastnících / pronajímatelích objektů odpovídající přívody s platnou revizí.
Lukáš Kocián, RATEJNA team