Behringer Wing: Straší vás latence?
Taky se vám stává, že jdete řešit jednu věc a nakonec se zaseknete na něčem úplně jiném? Včera mě zaujalo video kolegů ze Sweet Tree Production, kde je vidět, že AI plugin De-Feedback používají na konzoli Behringer Wing přímo, tedy za použití interní zvukovky namísto doporučených Scarlettích. Zajímalo mě, s jakou latencí se dá takový systém provozovat a ačkoliv mi kolega z videa v chatu odpověděl, že buffer 256 není problém a že má latenci 8 ms, rozhodl jsem se si možnosti takové sestavy ověřit. Co jsem naměřil, je z pohledu tohoto článku vedlejší (pokud byste chtěli vědět víc o De-Feedbacku tak dejte vědět, bylo by to na samostatný článek), zaujala mě ale jiná věc: latence samotného Winga.
Hledání ne tak marné
Firma Behringer zrovna nevyniká precizním zveřejňováním technických specifikací svých výrobků, a tak specifikace na firemním webu pojem „latence“ neznají vůbec. Videa tamtéž jsou sdílnější a v jednom z nich produktový specialista Michael vysvětluje, že celková latence pultu je 1,1 ms. Tak jednoduché to ale bohužel není. Při svých hrátkách s externím processingem jsem narazil na to, že celková latence pultu (bez externí smyčky) byla skoro 4 ms, a tak mě zajímalo proč. Narazil jsem tím na zajímavou věc: latence se mění se zapnutým interním insertem.
Nepřekvapivé zjištění
Kdo znáte prostředí a možnosti Winga víte, že vedle základní (poměrně slušné) výbavy dvěma dynamickými procesory a jedním EQ máte v signálové cestě k dispozici ještě interní inserty, do kterých lze vkládat efekty z efektových slotů. Tyto insertní body jsou k dispozici vždy po dvou, a to na kanále, na sběrnici, na každém z masterů a nakonec i na matrixu. Celkem tedy při klasickém rozložení (nepočítám ekvilibristiku v podobě posílání sběrnic do dalších sběrnic apod.) můžete v signálové cestě mít zařazeno až osm efektů. Právě tady jsem nalezl viníka oné bezmála čtyřmilisekundové latence svého pultu: zpěvový kanál, který jsem k testování používal, měl v sobě zainsertovaný De-Esser, master (který používám jako zpěvovou podskupinu) svůj kompresor a konečně na matrix mám pověšený výstupní processingový blok s limiterem. Podle mého měření každý zapnutý insert přidává 0,71 ms latence, takže když k základní latenci 1,5 ms (ano, já jsem naměřil 1,5 ms a ne 1,1 ms, jak říkal pán z videa) přičteme tři další inserty po 0,71 ms, dostáváme se na 3,63 ms. Další zajímavost, která mě překvapila, bylo, že latence nezmizí ani když do slotu dáte FX PROCESSOR NONE (tedy žádný efekt) a lze se jí zbavit jedině vypnutím insertu deaktivací tlačítka ON. Diskuse s kolegy mě přivedla na to, že některé z efektů jsou dokonce co se latence týče ještě „hladovější“. Zatímco exciter si vezme jen o málo víc, takový Precision Limiter díky své konstrukci s „look-ahead“ je už na více než dvojnásobku (1,79 ms).
Velký vlídný nápis
„Nepropadejte panice!“ říká se v jedné z mých nejoblíbenějších knih. Latence není strašák, latence není chyba, latence je prostě vlastnost. Neberte prosím tento můj elaborát jako nějakou kritiku platformy Behringer Wing a rozhodně by neměl vyznít jako nějaké volání na poplach. V dnešním světě digitálních pultů a jiných zařízení je latence pojem, se kterým se musíme naučit pracovat a být si vědomi, kde nám může komplikovat práci a kde nikoliv. Delší latence způsobená inserty na sběrnici, masteru a matrixu, i kdyby to mělo být 6 × 0,71, tj. 4,26 ms, nám přeci práci nijak zvlášť nekomplikuje, takže vcelku o nic nejde. Tedy POKUD!
Pokud ale například používáte matrix jako speaker management, je dobré vědět, že zařazení insertu do jednoho z pásem se projeví na zpoždění signálu. To v lepším případě může znamenat například o něco málo (0,71–1,42 ms) vyšší zpoždění například na frontfillech či delay věži, v horším případě to ale může vést až ke zpoždění signálu mezi pásmy vícepásmového systému (typicky mezi středovýškami a basovkami) a v důsledku nesprávného sfázování pak k nevyrovnanému zvuku. Na druhou stranu každý, kdo se nastavováním ozvučovacích systémů zabývá, jistě umí měřit a ví, jak se zpožděním správně pracovat, takže systém bude měřit a nastavovat už se započtením tohoto zpoždění.
Tak proč to tak řešíme?
Další POKUD přichází na muzikantské straně a jmenuje se In-Ear Monitoring – zkráceně IEM, v tuzemské hantýrce zkrátka „uši“. Hudebníci jsou individua rozmanitých talentů a někteří z nich dokáží netušené: například slyšet změny barvy zvuku způsobené zpožděním. Ostatně nedivte se. Při poslechu svého hlasu na sluchátka slyší zpěvák svůj hlas hned dvakrát: jednou akustickou cestou kostním přenosem „v hlavě“ a podruhé ze sluchátek bezdrátového příposlechu IEM. Výsledný sluchový vjem je pak složeninou těchto dvou zdrojů, a tak při posunu jednoho zvuku vůči druhému například právě vinou latence dochází k efektu tzv. „hřebenového filtru“, který má na vnímanou barvu zvuku významný dopad. Ať už za latenci může digitální pult, digitální mikrofon, digitální IEM systém nebo digitální cokoliv jiného v signálové cestě (nejčastěji jsou to všechny tyto za sebou zapojené digitální hračky dohromady – počítejte), citlivější muzikanti (a nejsou to jen zpěváci) mohou mít s takovýmto poslechem problém.
Abychom se ale vrátili ke konzoli Behringer Wing. Když už jsem byl v tom měření, zajímalo mě, jak je na tom s latencí typická poslechová cesta, tedy z mikrofonu přes EQ do BUS sběrnice a do výstupu. Tady mi dovolte zdůraznit, že Wing, stejně jako jeho předchůdce X32, umožňuje zvolit místo, odkud se má odebírat signál pro pomocné (v našem případě odposlechové) sběrnice BUS. Mně osobně přijde smysluplné posílat do odposlechů zvuk čistý, tedy bez kompresorů, intonátorů, de-esserů a dalších vymožeností, které pak v mixu používám, aby měl hudebník v odposlechu přesnou představu o svém nástroji či zpěvu. Z tohoto důvodu jsem si pult nastavil tak, aby byl signál pro odposlechové cesty odebírán hned za kanálovým EQ, tedy před oběma insertními body. Asi tušíte, že to se s měřením latence ukázalo jako rozumný nápad, protože žádné do insertu vložené zvukové „uhlazovátko“ se tím pádem na muzikantském poslechu neprojeví. Tedy, když už jsem byl v tom měření, zajímalo mě, jak je na tom s latencí typická poslechová cesta, a tak jsem si ji také změřil. Nevím, čím je to způsobeno, ale mezi mikrofonním vstupem přes EQ do BUS sběrnice a do analogového výstupu jsem naměřil latenci dokonce menší, než má samotný pult: 1,35 ms. Pokud tedy nepoužijete v odposlechové cestě inserty (nenapadá mě, proč byste to měli dělat), myslím, že muzikant s analogovým bezdrátovým systémem a analogovým IEM systémem by neměl mít sebemenší problém.
Zaplať Pán Bůh
Ze zamýšleného krátkého ověření informace z odborného videa se při všech těch variacích signálové cesty a jejich latencích stala zábava na celé odpoledne. Diskuse s kolegy mě pak přivedla na myšlenku napsat o této zkušenosti článek na náš oblíbený portál, což mi zase zabere většinu večera, ale nevadí: věřím, že uživatelům Behringer Wing (a že nás už je) tyto informace budou snad k něčemu užitečné, takže to nebyl ztracený čas.
Mimochodem, kdyby se někomu zachtělo přispět na provoz tohoto portálu, a tím i na moje noční směny nad klávesnicí, tak tady je jak na to: https://www.fader.cz/o-fader-cz/kontakt/
…a jak to bylo dál?
Jistě jste někteří zvědaví, jak to nakonec dopadlo s De-Feedbackem přes interní USB zvukovku. Celková „roundtrip“ latence, na kterou jsem se dokázal dostat (bez ohledu na to, zda se čtyřmi či se dvěma instancemi pluginu), je s bufferem 128 vzorků necelých 11 ms – samozřejmě již bez zapnutých interních insertů Winga ;-).