DN100 z Čung-šan : Když dva dělají totéž…

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, známka: 4,00Loading...

Také znáte přísloví „Když dva dělají totéž, není to totéž“? Možná si na to ještě vzpomenete, vždyť to není ani osm let, co Uli Behringer založil na Filipínách svoji novou firmu Music Group a jako první dvě firmy (mimo té vlastní) do ní v koupil britské legendární značky MIDAS a Klark-teknik. Z historického hlediska to nebylo poprvé, kdy došlo ke změně majitele, obě firmy již dříve spadaly nejprve pod americkou obchodní skupinu TELEX Communications (1996) a i s ní později (2006) pod korporaci BOSCH. Pod jejich křídly si obě značky vybudovaly vynikající renomé a to jak vynikající zvukovou kvalitou svých výrobků (mnohé z nich jsou dodnes legendou ve svém oboru, za všechny vzpomeňme grafický ekvalizér DN360), tak skvělým poprodejním servisem a rychlou technickou podporou, kterou svým zákazníkům obě firmy poskytovaly. Za takové situace se akvizice obou značek právě firmou vlastněnou mágem low-endových výrobků Uli Behringerem celkem logicky zdála stejně neuvěřitelná jako amíkům japonský útok na Pearl Harbor.

Psal se rok 2009 a oborem se jako lavina šířily spekulace o tom, jak budou obě značky pod obchodní skupinou vedenou Uli Behringerem prosperovat a jak se akvizice Music Group projeví na kvalitě výroby zařízení obou těchto značek. Přes prvotní ujištění, že změna majitele se v žádném případě na firmách neprojeví jinak, než navýšením rozpočtu na vývoj, firmu opustila spousta letitých zaměstnanců. Další část těch, kteří první vlnu přestáli a zůstali, odešla po zrušení výroby v Kidderminsteru a to včetně dlouholetého ředitele a duše firmy, Johna Oakleyho. Přesun výroby mixů MIDAS (tehdy již pouze digitálních) a zvukového příslušenství Klark-teknik do výrobního závodu Behringer City v Čung-šan rozvířil opět novou vlnu diskusí na téma kvalita výroby a její vliv na spolehlivost. Výrobky obou značek patřily po léta mezi špičku v oboru, k čemuž jistě přispěla i výroba ve Spojeném království, od toho se ovšem do značné míry odvíjela také cena jejich výrobků. Přesunem výroby do Asie bylo možné výrobu zlevnit a tak s tímto krokem zlevnilo také kompletní portfolio obou značek a to zhruba o třetinu. Asi těžko někdy budu mít k dispozici ke srovnání digitální mixy MIDAS PRO6 z éry „před-Ulim“ a z éry „za-Uliho“, abych je mohl se šroubovákem v ruce srovnat, nehledě na to, že by jejich majitelé asi protestovali (a to i přes to, že jsem na servis těchto mixů vyškolen z Kidderminsteru). Přemýšlel jsem tedy, jak alespoň částečně zodpovědět otázku na kvalitu výroby, která v oboru léta nezodpovězená visí ve vzduchu a tu mi pomohla náhoda. Kamarád se rozhodl pro kapelu, se kterou oba spolupracujeme, pořídit nové DI boxy a volba padla na Klark-Teknik DN100. Sám mám ve své výbavě pět kousků těchto skvělých DI boxů již několik let (tedy zaručeně z doby, kdy se výrobky KT vyráběly pouze a výhradně v Anglii), takže jsem zajásal a odešel hledat hvězdičkový šroubovák.

 

 

Na první pohled se nezměnilo prakticky nic. Nové DN100 jsou zabaleny v papírovém obalu se stejným designem, jak si ho pamatuji z doby před lety, změnil se jen nápis „Made in… “ a přibylo několik znaků čínské abecedy. Jednou z mnoha předností tohoto modelu je silikonové pouzdro, ve kterém se skrývá samotného šasi zařízení. To ten zůstalo na pohled prakticky stejné, ačkoliv mám pocit, že asijský model má silikon o něco tvrdší, což není na škodu. Po lopotné práci se sundáváním ochranného silikonu se objevila první patrná, leč drobná změna: sériové číslo je natisknuté na štítku ve standardním „Behringřím“ formátu s čárovým kódem. Šroubovák jsem našel, takže jsem se neohroženě pustil do nitra zařízení. Pokud byste někdy měli tu potřebu DN100 rozebírat, pak vám můžu poradit: není třeba rozebírat šrouby na obou stranách, stačí sundat eloxované hliníkové čelo na jedné straně a celou desku plošného spoje ze šasi vysunout ven. Když už zmiňuju hliník: na podobně nicotný, ale přece jenom rozdíl jsem narazil při pohledu na samotné šasi – i z fotek je patrné, že povrchová úprava asijského modelu je o něco horší než u původního britského. Na funkci to nicméně nemá vliv.

Po zkušenostech s Behringerovou DI100, která je do poslední součástky ve schématu kopií DI boxu BSS AR133 ovšem provedení desky je zcela jiné (DI100 používá technologii plošné montáže), jsem čekal leccos. Na překvapení, které mě uvnitř obou přístrojů čekalo, jsem ale připraven nebyl: oba DI boxy byly prakticky shodné.

 

Ne, samozřejmě že při pohledu na fotografie mě jistě napomenete: rozdíly tu jsou. Na první pohled nejpatrnější rozdíl je jiná barva plošného spoje, ovšem součástky na něm jsou takové, jaké mají být a tam, kde mají být. Dalším zdánlivým, ovšem na první pohled patrným rozdílem, je jiné použitý oddělovací linkový transformátor. Tady se může zdát, že došlo ke změně výrobce, v původním „britském“ DN100 je trafo firmy OEP, nová „čínská“ verze je osazená trafy značky VTX. Při bližším hledání, co je to vlastně za značku, jsem ovšem dospěl k tomu, že společnost Vigortronix (VTX) je „odštěpkem“ od původní firmy OEP (Oxford Electrical Products). Použité trafo pak přesně odpovídá původnímu modelu a to i po stránce kvality, takže ani tady není čeho se bát.
Poslední detail, kterého jsem si všiml a kde vidím snad největší rozdíl, je čistota provedení. Ať už je to zmíněná horší povrchová úprava hliníku nebo čistota desky plošného spoje po pájení, je zjevné, že britská výroba přece jenom o něco lépe dbala na takové drobnosti. Ovšem ruku na srdce: stála by vám čistě omytá deska a lepší elox, který stejně nikdo nevidí, za téměř dvojnásobnou cenu (pořizovací cena původních britských DN100 bývala něco přes čtyři tisíce)? Na funkci taková věc rozhodně vliv nemá, což ostatně potvrzují i veškerá moje měření, kde se oba DI boxy chovaly naprosto rovnocenně.

 

Obrázek 4: Měření kmitočtové a fázové odezvy obou verzí DN100 (vyhlazování na 1/48 okt, Filipe). Měření vstupní impedance ukázalo opět shodné výsledky a to v případě „zaPADovaného“ vstupu 300kOhm a v režimu bez PAD útlumu 1,45MOhm.

 

Nevím, zda se výsledky srovnání dvou stejných DIboxů vyrobených v různých érách firmy Klark-teknik dají aplikovat i na ostatní zařízení, jako jsou mixážní pulty (proslýchá se leccos), ale v tomto mém srovnání výrobek závodu v Čung-šan navzdory mojí předpojatosti rozhodně obstál.

Shrnuto v přísloví bych mohl říct, že „Když dva dělají totéž, někdy to může být skutečně (téměř) totéž“.

 

Pokud jste text četli pozorně tak asi poznáte, který plošný spoj je vyroben v UK a který v Číně

 

PS: Za cenné podněty pro tento článek bych rád poděkoval svému kolegovi, oponentovi a především kamarádovi Viktoru Svobodovi.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, známka: 4,00
Loading...

4 komentáře: „DN100 z Čung-šan : Když dva dělají totéž…

  • 27.7.2021 (12:52)
    Permalink

    Pěkná recenze, díky za ni. Přesto pár poznámek a nějakou polemiku si neodpustím.. Číňani použili sice původní návrh plošňáku, za to rozhodně palec nahoru. Jenže to osazení součástkami je o třídu horší, opravdu patří do kvalitativní kategorie Uliho. V anglické verzi vidím přepínače od Alpsu, v čínské noname. Elektrolytické kondenzátory Dubilier vs. Jamicon, keramiky Vishay vs. ??noname. To jen namátkou co si všímám na první pohled. Zkrátka ta poloviční cena se někde musela odrazit. Opravdu si nedělejme iluze – v reálném světě s tržní ekonomikou to nejde jinak. Tím ovšem netvrdím že nižší kvalita součástek (těch podružnějších) se musí nutně projevit na rozdílu ve zvuku, to vůbec nemusí. Ale na rozdílu v životnosti a spolehlivosti se to zcela určitě projeví. Jenže to zjistíte až po letech pravidelného provozu a pak už je na nějaké recenze stejně pozdě. A na to se dnes všeobecně spoléhá. Nechci aby můj příspěvek vyzněl jako hejtění tohoto Klarka, jenom jsem chtěl upozornit na to, že si nesmíme myslet, že za poloviční cenu dostaneme stejnou kvalitu – nedostaneme, opravdu ne, nejde to…

    Reagovat
  • 29.7.2021 (8:18)
    Permalink

    Pěkná recenze, díky za ni. Přesto pár poznámek a nějakou polemiku si neodpustím.. Číňani použili sice původní návrh plošňáku, za to rozhodně palec nahoru. Jenže to osazení součástkami je o třídu horší, opravdu patří do kvalitativní kategorie Uliho. V anglické verzi vidím přepínače od Alpsu, v čínské noname. Elektrolytické kondenzátory Dubilier vs. Jamicon, keramiky Vishay vs. ??noname. To jen namátkou co si všímám na první pohled. Zkrátka ta poloviční cena se někde musela odrazit. Opravdu si nedělejme iluze – v reálném světě s tržní ekonomikou to nejde jinak. Tím ovšem netvrdím že nižší kvalita součástek (těch podružnějších) se musí nutně projevit na rozdílu ve zvuku, to vůbec nemusí. Ale na rozdílu v životnosti a spolehlivosti se to zcela určitě projeví. Jenže to zjistíte až po letech pravidelného provozu a pak už je na nějaké recenze stejně pozdě. A na to se dnes všeobecně spoléhá. Nechci aby můj příspěvek vyzněl jako hejtění tohoto Klarka, jenom jsem chtěl upozornit na to, že si nesmíme myslet, že za poloviční cenu dostaneme stejnou kvalitu – nedostaneme, opravdu ne, nejde to…

    Reagovat
    • 15.8.2021 (13:45)
      Permalink

      Diky za postreh, mate naprostou pravdu. Bohuzel ten nas svet uz je holt dnes takovy a s nim i pro-audio zakaznici – nejprve se hledi na cenu, pak na znacku a design a na kvalitu pokud vubec tak az pozdeji :-/ .

      Reagovat

Napsat komentář