Mohlo by to pořádně vyděsit – rozhovor s Romanem Holým – III. díl

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím bez hodnocení)
Loading...

Konečně je tu i poslední část rozhovoru s Romanem Holým. Předchozí části (vč. vysvětlující předmluvy) jsou k nalezení v rubrice Rozhovory.

O muzice, o deskách, o kapelách a plánech, ale taky o lidech a o tom ostatním

AN: Vzhledem k tomu, že sedíme teď ve studiu, kde se točí deska tvojí zbrusu nové kapely, tak bych chtěl vědět ještě něco o ní. Jak jsi se dostal k nový kapele ? Nová kapela by nejspíš měla být špička tvého muzikantského vývoje …

R: Je to tak, že v podstatě moje hlavní kapela nebo taková moje kapela, kterou já jsem si vlastně nějakým způsobem vypiplal, jsou JAR. Deset let jsem se tomu opravdu věnoval, aby z toho něco bylo. A po těch deseti letech jsem začal mít chuť zkusit ještě prostě nějaký jiný lidi. To máš jako s ženskejma, že jo. Ta chuť tam samozřejmě je a tady to můžeš udělat, aniž bys měl černý svědomí. S těma ženskejma už je to na pováženou, ale tady to prostě můžeš udělat, proč ne. A kluci v JARu vždycky hráli s deseti kapelama, protože to jsou prostě jazzmani, takže ty maj každej sedmnáct nějakejch projektů a každej druhej den hrajou někde s někým jiným v nějakejch jazzovejch klubech. Já měl vlastně furt jenom tuhle kapelu, která mě samozřejmě šíleně baví, pochopitelně, protože to je moje kapela. No ale dostal jsem chuť zkusit si ještě taky něco jinýho s někým jiným, jak by to vypadalo. Ono to je hrozně težký, protože když si zvykneš na takový lidi, se kterejma hraješ, jako jsou v JARu, tak potom těžko hledáš k sobě někoho jinýho, protože tady těch dobrejch lidí ve všech oborech je šíleně málo. Takže ta šance na to, že budeš spokojenej s někým úplně jiným, že najdeš prostě takovejch šest střelců, je opravdu mizivá. Takže jsem tomu nějak nepřikládal váhu, že se mi to někdy povede. V podstatě jsem si vymyslel projekt Sexy Dancers jako, že ještě vedle JARu dám dohromady prostě sedm kamarádů, který hrajou v úplně jinejch kapelách úplně jinou muziku, třeba bigbeat nebo cokoliv jinýho. No a budeme si měsíčně někde v Lucerna baru dělat zábavu a budem hrát starý diskotékový nebo soulový písničky, který mám rád. Takže to měl bejt takovej jakože sranda projektík. Oslovil jsem mý kamarády Pavla Mrázka a Martena Houdka, který už znám taky opravdu dlouho, protože jsem jim produkoval desku. Oni hráli v kapele Dorota BB a hráli bigbeat, hráli šílenou metlu, že jo. No a já jsem jim produkoval desku a už na tom natáčení tady tý bigbeatový desky jsem jim začal nosit desky s trošku jinou muzikou, vir se uchytil a začal tam trošku růst. Mezitím uplynulo pár let, hoši samozřejmě začali poslouchat konečně pořádnou muziku (smích) … tím nechci říct, že jsem to já …, ale prostě nějakej ten vir …

AN: … jasně, prostě lidi se vzájemně ovlivňujou …

R: … lidi se vzájemně ovlivňujou, nepřijdeš na všechno, já se taky rád nechám ovlivnit čímkoliv, to je jasný. Nejsme roboti, že jo. Navzájem se tak jako … nakopáváme nebo naopak … dusíme. No, a oslovil sem tady tu rytmiku, Houdka, Mrázka, že to budou Sexy Dancers. Že bude nějakej úplně novej zpěvák, já jsem chtěl původně zpěváka od … jestli si pamatuješ kapelu Support Lesbiens.  To mě napadlo v Lucerna baru, kde jsme seděli právě s Pavlem Mrázkem, s Houdkem, strašně jsme se ožrali a že Sexy Dancers a že bude sranda. Že si uděláme prostě sranda kapelu. Do toho přišli náhodou hoši z JARu, Dan Bárta, Mirek Chyška, Filip Jelínek a slyšeli to. Čuli, že se něco děje a řekli: „No to je super, tam musíme bejt taky.“ A Dan hned: „No jasně, to bude zábava, to uděláme.“ Tadyty dva kluci, Pavel s Martinem jsou takový trošku víc jako zdrženliví, tak z toho vycouvali. Takže to dopadlo trošku jinak, než původně bylo myšleno. Tím nechci říct, že to dopadlo špatně. Já jsem na desku Sexy Dancers hrozně pyšnej a myslím si, že je geniální, že vznikla, protože díky tý desce se věci šoupli někam dál a to umožnilo spousta lidem udělat krok někam jinam. Myslím si, že ta deska je naprosto v pořádku. Jsem šťastnej, že jsem díky desce Sexy Dancers poznal Pavla Větrovce, se kterým prostě chci dělat všechno. Pavel je podle mně tady bezkonkurenčně nejlepší a vůbec prostě si myslím, že tady nemá jako zvukař konkurenci. Hlavně je to muzikant kombinovanej se zvukařem, což je prostě zcela vzácná věc.
Já jsem si taky myslel, že Sexy Dancers nějak jako budou … budou prostě jakože fungovat a dostavil se naprosto nečekanej úspěch, kterej jsme nikdy s JARem přes deset let snažení nedosáhli. My jsme nikdy ani o to nějak zvlášť nebojovali ani neusilovali. Nikdy jsme neřešili, že by jsme chtěli vyprodávat haly, takhle to v JARu nikdo nemá. Ale ono se díky Sexy Dancers stalo, že to tak bylo. My jsme místo klubů najednou začali jezdit velký sály, začlo na nás chodit mraky lidí. Místo toho, aby Sexy Dancers do toho šlápli, natočili hned druhou desku a začali bejt teda fakt jakože slavný, no tak místo toho jsme se prostě rozhodli, že zvolíme tu trnitější cestu a že se na to úplně vyserem, kapelu rozpustíme a že zůstane jenom u tý jedný pěkný desky. Dali jsme to vlastně úplně k ledu, protože nás to až zaskočilo, co se začlo dít kolem toho. Mně daleko víc baví ty starty. Začátky jsou vždycky u všeho prostě nejlepší. Já bych všechno nejradši začínal znova. Myslím v tý muzice, v těch kapelách, to je jasný. To, co my tady prožíváme teď …

AN: To je vážně unikátní vlastnost …

R: … to je prostě … to po patnácti letech … jako Deep Purple, šedivý … to už prostě pak vymizí tadyty okamžiky. To je nejlepší, když lidi jsou nadšený, když víš, že něco je ve vzduchu, nevíš, co bude, jestli se to bude líbit nebo co. Tak to je takový … je to fakt vzrušující věc, jako je to hrozně dobrodružný. No, a tak to mě baví nejvíc.

holy2
(zleva Roman Holý, Ondřej Brousek, Pavel Mrázek a Mathew Ruppert)

My tu muziku berem všichni tak vážně, až to někdy je třeba lidem divný, ale berem to tak vážně, protože to máme tak šíleně rádi a nejsme schopný tu muziku nějakým způsobem zradit. Ono to zní příšerně takhle, když to říkám někam na mikrofon. Ale jsme v tom namočený a tak to chcem udělat dobře a přiblížit se tak těm lidem, který obdivujem celej život, že prostě jakejkoliv náznak něčeho jako nekalýho, nějakej kalkul nebo mávnutí rukou jako: „nech to, to je dobrý, to nikdo nepozná“ nebo tadyten způsob, jakej tady normálně funguje, tak to „Apage Satanas“. Vždycky si snažíme zvolit tu těžší cestu, která je ale o tom , že máš to svědomí čistší. A to si myslím, že je prostě daleko lepší. Takže Sexy Dancers skončili a já jsem si řekl s Pavlem Mrázkem (basa) a s Martenem Houdkem (bicí), že uděláme kapelu. To je vůbec rytmika, se kterou jsem chtěl vždycky hrát, protože na rozdíl od jinejch skvělejch hráčů, jazzmanů apod., oni toho uměj sotva třetinu, ale prostě do muziky, kterou já chci dělat nebo hrát, jsou úplně ideální. Hrajou přesně ty věci, co tam do tý muziky patří a neserou tam nic jinýho, to mi naprosto vyhovuje. No tak jsme se domluvili, že si uděláme nějakou kapelu, no a teď jsme rok a půl marně sháněli kytaristu. Vyzkoušeli jsme jich asi patnáct. Copak kytaristu, ale marně jsme sháněli nějakýho zpěváka, protože to je problém sehnat v Český zemi někoho, kdo zpívá, je příjemnej, kdo je spolehlivej a kdo je … kdo není úplnej Quasimodo. Je to opravdu težký. Osud to zase tak nějak zbastlil dohromady, že jsme natrefili na Matěje (Mathew Ruppert, pozn. redakce), natrefili jsme na Ondru Brouska (klávesy). To jsou vlastně o generaci mladší lidi, než jsme my, který nám dávaj úplně jinou energii, než unavený pětatřicátníci frustrovaný z tisíce bolestnejch životních zážitků. Samozřejmě všechno má něco. Zpěvák, kterýmu je pětatřicet a něco zažil, ví, o čem zpívá. Matěj je nesmírně talentovanej, ale přeci jenom zatím nezažil v podstatě nic a nemá, když to tak vezmeš, o čem zpívat. Prostě nemá nažito … .

AN: Ale myslím si, že Matěj to velmi dobře vyvažuje …

R: … no, on je zcela výjimečnej a neumím si představit, co bude zpívat za deset let, až opravdu bude vědět, o čem zpívá. No, tak se to všecko dalo dohromady a prostě vznikla tady ta kapela (Monkey Business). Já jsem zašel na Sony Music Bonton, kde mám velmi dobrý vztahy se Zbyňkem Knoblochem, kterej dělá JAR i Sexy Dancers a ten mi řekl, že kdykoliv budu cokoliv mít a bude mu to připadat zajímavý, že není problém. Jim se nápad hned líbil, v podstatě neslyšeli ani notu a hned dali příslib, že „to samozřejmě vydáme, protože si důvěřujeme“ a vědí, že bych jim tam nějakou úplnou kravinu nepřinesl. Tak nám dali absolutní důvěru „Jeďte točit …“, no a zbytek už si tady vlastně už viděl. Přes prázdniny jsme připravovali nějaký … nebo vlastně skoro rok jsme připravovali nějaký písničky. Z toho se jich asi polovina na tu desku vůbec nedostala, my jsme jich měli připravenejch asi dvacetpět nebo dvacetšest. Tady se tak ty sloučeniny promísily, to je jako ve Fantomasovi, jak se tam rozbijou ty dvě nebo tři zkumavky s barevnejma vodičkama, ty vodičky se slejou a nastane příšerná detonace. Tak tady se stalo něco podobnýho, že … jak řekl Dan Bárta v nějakým rozhovoru, říkal, že by to hodně lidí mohlo pořádně vyděsit … což mě docela potěšil. No tak doufejme. Možná, že žijem dva měsíce v nějakým sebeklamu uzavřený tady ve vilce (vila studia W-track music labs – pozn. red.) a ona ta realita bude jiná. Ale já si myslím, že ne. Myslím, že to je fakt skvělý.

AN: Tak doufejme, že to spoustu lidí pořádně vyděsí. A já ti děkuju.

R: Není zač.

 

Já ještě dodám, že v těchto dnech (tuším 4.4.2000) vychází u Sony music/Bonton již zmiňovaná deska „Why To Be In If You Could Be Easily Out“ kde kromě Romana a skupiny Monkey Business hrají i David Williams (M. Jackson, Madona) nebo Fred Wesley (James Brown a mnoho dalších).


Závěrem celého rozhovoru bych rád poděkoval svojí ženě Elišce, která celý rozhovor zvící 37 minut oposlechla a opsala.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (zatím bez hodnocení)
Loading...

Napsat komentář