Všechno stárne strašně rychle – rozhovor s Romanem Holým – II. díl

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, známka: 5,00Loading...

Toto je druhá část rozhovoru s Romanem Holým. Předchozí část (vč. vysvětlující předmluvy) je k nalezení v rubrice Rozhovory.

O obstarožních nástrojích, o modulech, samplerech, a také o zvucích a zvukových bankách i o internetu

AN: Když ses zmínil o Fender pianech. Já vím, že ty jseš na Fender piana, Wurlitzery apod. fajnšmekr. Jak ses vůbec dostal k lásce právě k těmhle, dneska téměř obstarožním, nástrojům?

holy2
Neúplná sestava Monkey Business při natáčení své první desky „Why Be In When You Could Be Out“ v roce 2000

R: Samozřejmě já jsem prošel 80-tejma létama, kdy tady ty nástroje úplně uhynuly, ale úplně. Prostě to absolutně nikoho nezajímalo, mělo to pár chlapů v baru někde a válelo se to na půdách, pár jazzmanů občas to někde vytáhlo, ale vesměs ty nástroje byly tak těžký a ta doba tomu tak nepřála, protože zvuk se začal ubíral úplně jiným směrem. Živý bubny šly do řiťi a začlo se všechno programovat, začly převládat automaty a celý 80-tý léta jsou vlastně neuvěřitelně chemický a dneska mi zněj strašně mizerně. Tak i tady ty nástroje prodělaly takovej šílenej sestup, že v podstatě nikoho nezajímaly, lidi se toho zbavovali a až potom začátkem 90-tejch let zase přišla vlna opačná, že se zase lidi začali vracet k přirozenýmu zvuku. Ale já jsem to chtěl vždycky, takovejhle nástroj, akorát jsem nikdy neměl šanci nebo nikdy jsem nenatrefil na někoho, kdo by to měl. Čím víc jsem se nořil do muziky, která mně zajímá, čím víc jsem poslouchal ty desky, studoval, na co ty lidi to hrajou, začal jsem hrozně poslouchat Herbie Hancocka a ten se bez tady toho nástroje vůbec neobejde, to je prostě úplnej základ celý muziky, kterou já mám rád. To znamená od jazzu až přes R&B, funky, soul, je Fender piano zcela základní nástroj z toho klávesovýho pohledu. Samozřejmě Hammondy, Fender piano a nějakej jeden analog na nějaký vyhrávky, to je úplná klasika. Takže to jsem si chtěl tak splnit, abych prostě tohle měl, protože to nikdy nemůžeš nahradit žádným synťákem, žádným. Já jsem v životě neslyšel dobrý Fender piano ze synťáků, nikdy. Stejně jako nenatočíš pořádný smyčce ze synťáků. Ty bys musel mít opravdu takový ty drahý CDčka za 20.000,- a AKAI a opravdu tam jenom nabušit smyčce na celou pamět, to pak trošku zní, ale to je … nenatočíš, ani dechy, nic takovýho se prostě nedá v podstatě udělat.

AN: Když zrovna jsme u CDček a u AKAIe …, co používáš za samply a za hardware ? To znamená zvuky, banky, moduly apod.

R: Já jsem už si taky prošel tu dobu, kdy jsem byl šíleně okouzlenej samplerama, to je taky další zcela zásadní kapitola sama o sobě. Takže jsem neřešil Fender piana ani Wurlitzery ani nic jinýho, ale řešil jsem samply, že jo. Samozřejmě mě to šíleně okouzlilo, protože to dalo úplně netušený nový možnosti, jak se ten zvuk neuvěřitelně zlepšit, protože se dalo krást úplně všude. Takže ty první léta toho samplování byly takový, že to nebylo moc kreativní a spíš všichni lidi, včetně mně, normálně vykrádali z čehokoliv, že jo. Takže si někde viděl dobrej kopák nebo celou smyčku i z hotový desky a normálně to sázíš to za sebe. Takže to byly takový spíš koláže, ono to právě o muzice moc není. Taky mě to zachvátilo, tři roky jsem se s tím páral a úplně mě to okouzlilo, jak vezmu sampler, tam něco takhle prdnu a najednou mám doma ten zvuk, místo abych někde programoval na nějakejch levnejch Rolandech Canvasech, že jo. Tak to bylo takový okouzlení, kterým prošel myslím každej, kdo se věnuje nějakým způsobem muzice a samplerům. Dneska už sampler využívám spíš jenom, abych si rozšířil … abych měl prostě ještě jedno medium, kam můžu zachycovat vzorky. Třeba si nahraju kytaru, abych si s tím nezasíral stopu, tak si udělám z tý kytary vzorek a ten si spouštím přes sampler, přes midi. Ale že bych si vyloženě kupoval nějaký CDčka na samplování, to skoro nedělám. Spíš to používám, jak říkám. Sám si kroutím tak dlouho s nějakým synťákem, vytvořím si zvuk a ten si pak rozdělím do klávesnice. Nebo si nahraju na chalupě kastrol a ten si někde … no, spíš s tím se snažím už dneska pracovat trošku jiným způsobem, než že si koupím CDčko, který teďko vyšlo, třeba „Bob Clairmountain Drums“ a tam vezmeš loopy a uděláš z toho písničku. Ono to totiž moc dobře nejde, protože podle mně by to mělo vznikat tak, že napíšeš písničku a k tomu si vymyslíš bubny, ale přesně k tomu, jak maj bejt. A skvělej bubeník by ti to měl zahrát. To je ideální případ. Tady se to děje tak, že máš písničku, zjistíš si to tempo a teď hledáš a šťouráš si v těch CDčkách, kterej ten loop by ti tam nejvíc šel. Jenomže vždycky to je jenom takový přiblížení se k tomu, nejlepší by bylo, kdyby ti to někdo nabouchal tak, jak to opravdu má bejt. Ty použiješ něčí rytmus, ale to je úplně jinej člověk, kterej si hrál zase nějakej svůj pocit a ono se to dost těžko roubuje dohromady. Tak to taky jde, dělaj to mraky lidí, ale myslím si, že ideální je ten model toho kapelovýho nahrávání, že se o tom opravdu lidi pobavěj, nezkoušej si to a pak tam každej opravdu dá to, co tam má bejt.

AN: Ještě k modulům jako takovejm …

R: Těch jsem vystřídal taky strašnou řadu, protože jsem furt nebyl spokojenej a u těch synťáku je to prostě tak nevděčný. U kytar je to jednoduchý, koupíš si Stratocastera z roku `75, jednoho Lespaula a jedno dobrý kombo, nebo dvě, a hotovo. Ale u těch synťáků je to vždycky tragédie nebo byla, vždycky mě to tak hrozně frustrovalo, že jsem se horko těžko dopídil k tomu, abych měl nějakej jeden synťák a jen co jsem splatil poslední půjčku od rodičů nebo od někoho, tak už na trhu byly 3 synťáky, který byly o 30% levnější a uměly toho šestkrát tolik. To je jako se softwarem a s počítačema. Prostě ty chytřejší nás tak ovládaj a my nemáme vůbec jinou možnost, než tu hru hrát. Já už na to dneska seru. Prostě mám … upnul jsem se na zvuky, který jsou prostě starý, tím pádem moc nestárnou, na ty klasický zvuky a pro muziku, kterou dělám to funguje dokonale. Kdybych chtěl dělat taneční muziku nebo nějaký „bzukárny“, tak samozřejmě budu muset mít úplně jiný věci. Ale na to, co dělám já, mi to maximálně vyhovuje. Takže já jsem měl opravdu celou řadu modulů, v podstatě jsem zjistil, že asi nejvíc mám rád Rolandy. Vyzkoušel jsem samozřejmě Ensoniqy, Korgy … . Korg mě příšerně zklamal, i Ensoniq si … prostě nemám v oblibě ani Ensoniq. V podstatě jsem zjistil, že asi nejradši mám toho Rolanda, protože mám pocit, že ten Roland mi pasuje vždycky do tý muziky, že tak jako tam do toho nejlíp zaleze, že je takovej nejměkčí. Korg je takovej tvrdej, takovej chemickej, nějak moc digitální. To nemám moc rád.

AN: Co konkrétně máš od Rolanda ?

R: U toho jsem začal samozřejmě s nějakou U 20. Nevím, co to bylo za modul, U 20 je synťák a k tomu byl modul. Já si nepamatuju přesně ty typy. První modul, kterej mě opravdu nadchnul, byl levnej a takovej jako naivní. Ale měl vlastně strašně zajímavý zvuky, takový tenoučký, muselo se s tím hodně kroutit na korekcích. To byla ta první verze Canvase. Tak tu jsem samozřejmě měl. To potom zase s odstupem člověk, když to potom slyší, tak se tomu člověk dneska směje, prostě bych na to nenahrál asi nic. No nevím, ale … ale vím, že mi to udělalo hrozně moc dobrý práce, že to bylo jednoduchý, takový dobrý na obsluhu a v podstatě si s tím člověk vystačil na nějaký ty, zase ty demáče nebo nějaký ty věci. Pak jsem si chtěl koupil tu novější rozšířenou řadu, myslím, že to tady taky někde tutově máte… . Ale nekoupil. Koupil jsem si RolandaJV … no, teď to mám nahoře tady …

AN:1080

R: … jo 1080. A ještě před 1080 byla verze … ?

AN: … to nevím …

R: No úplně skoro to samý, akorát to bylo normálně jednopatrový (velikost 1U – pozn. red.). Byl to taky Roland a to byl první opravdu hodně dobrej modul, kterej jsem používal šíleně dlouho. Předchůdce tady tý 1080. No a před třema rokama jsem si koupil 1080 a mám jí do dneška. A vůbec bych neměnil, protože je to dobrej modul. To jsem se shodnul s Pavlem (Pavlem Větrovcem ml. – pozn. red.), ten ho měl taky. Vůbec jsme se neznali, já jsem přišel do studia a on mi jenom řekl: „To můžeš nechat doma, já to tady mám. Vlastně úplně to samý“. A to je skvělej modul, úplně skvělej. Do toho jsem si pořídil jinej skvělej modul, Oberheim Matrix 1000. To je zase jinej model zvuků, úplně tvrdejch, takovejch analogovejch, který si musíš prostě nějak dát do prostoru, ale jsou to taky … . Ono je strašně dobrý ty synťáky kombinovat, není dobrý udělat jednu desku třeba celou na Rolanda nebo celou jednu na jeden synťák, to je nesmysl. Je hrozně dobrý, že každá ta firma má úplně jinej sound a tvořej ty věci trošku jiným způsobem, ty obálky a ty tóny. Takže je vždycky dobrý kombinovat a používat co nejvíc nástrojů, zvuků, ono to pak je daleko barevnější a lepší. Hrozně blbě zní, když natočíš desku, kde máš programovaný bubny z Rolanda, máš tam piano z Rolanda, basu z Rolanda. To se pak můžeš ukroutit a v podstatě z toho nic moc nevyleze.

AN: Ještě se tě zeptám trošku z jinýho soudku. Jednak si zmiňoval, že máš v počítači Internet, jednak my jsme internetový časopis. Takže jaký je tvůj vztah k Internetu a i třeba s ohledem na muziku a na výběr modulů a výběr … říkal jsi, že stažený zvuky moc nepoužíváš, ale dá se tam získat spousta informací.

R: Internet, to je téma strašně na dlouhý lokte. Já si myslím, že to je zcela převratná věc. To nebudu říkat nic novýho, samozřejmě jsem tomu propadl taky. Já nevím, jak je to dlouho, to není vůbec důležitý, ale už to mám … nevím … dva, tři roky. Já nejsem ten typ, kterej by na tom ulít takovým způsobem, že by prostě opravdu šest hodin denně do toho čuměl a lítal někde a …

AN: … myslíš jako já …

R: No … nejen jako ty, znám mraky takovejhle lidí. A nedivím se jim, na to je už dneska i diagnóza. Nejen na to, ale i na hry … na to jsou diagnózy a to normálně funguje, že tě to prostě tak vcucne. Já nemám rád závislosti jakýhokoliv druhu na ničem, takže to mě může stokrát někdo říkat „Ty máš doma pět televizí…“. Já mám doma asi pět televizí, protože mám hrozně rád televizi. To ještě neznamená, že na ní čumím furt. Já na ní čumím třeba jen dvakrát tejdně. A neznamená to, že když budu mít doma tři videa, že budu čumět furt na video. To není pravda, já si ho pustím jenom v tu chvíli, když mám chuť něco vidět. To samý s tím Internetem a se všema tady těma věcma, který ti nějak rozšiřujou život nebo obzory. Vždycky je důležitý mít od toho odstup a použít to jenom ve chvíli, kdy opravdu víš, co chceš a co od toho očekáváš a třeba pomoct si tím k něčemu. Takže mě to šíleně baví v tom, že jsem potřeboval manuál na starý Fender piano. Prostě si ťukneš a dostaneš manuál na Fender piano. Potřebuješ předělat nějakej starej synťák na MIDI, ťukneš si na ten synťák a ukáže se ti 10 adres němců, který to dělaj. Okamžitě to můžeš zařídit. Potřebuješ si objednat muziku a desky, který tady v životě nikdo ani neviděl, tak prostě ťukneš a máš to. Já si objednávám DVD z Ameriky, muziku, která není možný tady sehnat. Mimo jiné přes Internet jsme komunikovali s Fredem Wesleym (vedoucí dechové sekce na nové desce skupiny Moneky Business),velice rychle a bez nějakejch problémů. Prostě Internet je v komunikaci převratná věc. Na nějaký on-line připojení nemám bohužel čas. Když jsem v tom jel první půlrok, tak taky jsem byl obden připojenej a obden jsem prostě byl s někým v kontaktu. Takže samozřejmě je to geniální na spoustu věcí a v muzice, když jsem začal používat Internet, tak jsem si stahoval i mraky zvuků, protože tam je samozřejmě nepřeberný množství různejch zvukovejch banek, bubnů a kravin.. Dokonce na novým JARu je jedna písnička, kde jsem si stáhnul bubínek z Internetu a ten tam je použitej. Takže i takhle se to dá samozřejmě použít. Ty možnosti jsou úplně nekonečný a někdo říká, že ho to děsí, ale … já si myslím, že to je úplně geniální. Záleží jenom na tobě, jak se k tomu postavíš a fakt to může bejt klidně tejden vypnutý, modem se nemusí vůbec nastartovat a jenom ve chvíli, kdy máš chuť, tak tam můžeš bejt 12 hodin nebo hodinu, to je úplně jedno.

AN: Jasně. Pročítáš nějaké internetové časopisy, jako třeba MIDI.cz … nebo třeba diskusní konference … ?

R: Ne, já hlavně na to nemám čas vůbec. To je spíš problém, já bych … ne, nic takovýho. Na to vůbec … není čas.


Na poslední část rozhovoru (tentokrát o muzice, o deskách, o kapelách a plánech, ale taky o lidech a o tom ostatním …) se můžete těšit zase za týden.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, známka: 5,00
Loading...

Napsat komentář