Příručka domácího masteringu

DREAMFACE.NET je, či spíše byl, název dalšího zaniklého serveru, kde jste si v minulosti mohli přečíst články z oblasti tvorby a úpravy hudby a také její historie. Tento server byl svého času velice populární a ačkoliv z jeho původního obsahu mnoho nezbylo a články se dohledávají velice těžko, dostal jsem od jeho tehdejšího šéfredaktora, Michala Škrabálka, dochované střípky přetisknout zde na FADER.cz

Udělat dobrý zvuk, je dnes v domácích podmínkách lehčí a lehčí. To, co se dnes dá udělat v home studiu, by bylo před několika lety technicky nemožné i pro tehdejší špičková pracoviště. Rozvoj „computerizace“ hudby a její dalo by se říct až „demokratizace“, kde dnes opravdu čím dál víc záleží na schopnostech a ne na technickém vybavení, nabízí proces od prvopočáteční nahrávky, přes mix až po finalizaci-mastering. Tomu poslednímu, tedy masteringu, bych se chtěl zde věnovat.

Finalizace nahrávky je to nejtěžší (a možná i technicky velice špatně možné), co lze udělat doma ve svém projektovém studiu. Není to jenom aplikace dynamických úprav pomocí Waves L1, nebo L2 a pak divení se, že nahrávce stále něco chybí… ale začněme tím, že si nejdříve zkusíme vysvětlit, co to mastering vlastně znamená:

Mastering je příprava závěrečného mixu pro jeho umístění na nosič (CD,LP), a jeho přizpůsobení obecným zvukovým zvyklostem a danným pravidlům.. To znamená, že se zabývá pojmy jako jsou hlasitost nahrávky, frekvenční spektrum, streobáze, bitová hloubka, samplovací frekvence a dalšími (indexaci a IRSC kódy bych nechal opravdu profi mastering studiím, pro preview nahrávky na CD-R nebo DAT jsou zcela zbytečné). Celé je to vlastně o psychoakustickém efektu toho, že uchu se líbí to, na co je zvyklé (a většinou i to, co je hlasitější). To vypovídá o úloze, jakou mají v tomto procesu uši a studiový poslech. Ovšem v domácím computerizovaném studiu tu ovšem vadí několik věcí.

Prvním zádrhelem jsou poslechové monitory. Kdo pracuje doma s DAW (Digital Audio Workstation) a zároveň dělá doma i mix, má většinou nearfield monitory (o laciných HI-FI bednách se nebudeme vůbec bavit) určené pro poslech v blízkém poli. Tyto reproduktory jsou sice vhodné na mix, ale použití při finalizaci nahrávky brání jednak nízké vyzařování basových frekvencí tak příliš úzká stereobáze (jsou totiž určeny pro blízký poslech – nearfield). Lze pak jednoduše přehlédnout to, co na těchto monitorech prostě slyšet není, například retnice (B, P) a jiné nechtěné zvuky na basových frekvencích, naddimenzované subbasy a tak dále. Při „nepravdivém“ poslechu stereobáze ji můžeme zase naopak naddimenzovat, s tím, že si přivodíme např. fázový posuv, např. zpěv se nám v mixu posune ze středu do stran nebo při přehrávání v „mono“ pak nejsou slyšet některé nástroje. Jiným problémem bývá i na těch nejdražších nearfieldech falešná interpretace reverbu (dozvuku), který je vždycky trochu jiný (menší nebo větší, ale vždy jiný dle modelu) než ve skutečnosti na nahrávce je.

Druhým problém je prostor. Každé profesionální masteringové studio je postavené tak, aby cestě mezi poslechovými monitory a vašima ušima bylo co nejméně odrazových ploch. To v domácím studiu není možné. Jednak reflexivní plochy jsou zde opravdu všude – mix, přístroje, racky, nástroje atd., jednak skutečně pochybuji, že je někdo schopen si doma postavit místnost nejméně 7×10 m s pohltivými panely a basovými pastmi jenom a pouze pro mastering nahrávky.

Z těchto (a samozřejmě i dalších problémů, které si zde nebudeme uvádět) vyplývá jedna smutná věc – doma výborný master udělat nelze. Ale… s trochou štěstí a umu lze udělat master alespoň slušný.

 

Jak na to?

Nejdřív několik zásad:

  • Finalizujte jen mix, s kterým jste naprosto spokojeni. To, že se nekvalitní zvuk a poměry nástrojů spraví masteringem, je hloupost a pověra, kterou se zvukoví mistři snaží omlouvat svou nekvalitní práci!
  • Mastrujte na reproduktory, na které jste zvyklí! I když si koupíte nové bedny za 70 000,-, nejdříve na ně tak týden poslouchejte muziku, kterou dobře znáte, a pak se pusťte do práce (nehledě na to, že i bedny se musí rozehrát pro pravdivý přednes).
  • Vyberte si nahrávku, která se vám líbí , poslouchejte ji během finalizace a neustále porovnávejte s vaší!
  • Stereobázi posuzujte podle kvalitních sluchátek – pozor, sluchátka mají nepravdivé basy!
  • Méně je někdy více! Masteringem se dá zvuk opravdu naleštit, ale taky pěkně pokazit!
  • Dávejte si přestávky nejméně půl hodiny na odpočinek uší! Uši se brzo unaví a přestanou slyšet ty nejvyšší a nejnižší frekvence. Není pak nic lehčího než přebasovat nebo převýškovat nahrávku.
  • Vaše uši jsou to důležité! Žádné VU metry , peak metry ani frekvenční analýzy vám neřeknou, kdy je nahrávka zkreslená , stejně tak jako její skutečnou hlasitost – poznáte to jen ušima!
  • Poslouchejte nahrávku při nižších hlasitostech! To co je hlasitější zdá se lepší a díky Fletcher-Munsonově křivce víme, že vnímání basů je zkresleno hlasitostí nahrávky – čím silněji posloucháme, tím se nám zdá více basů v nahrávce.

 

Teď něco k přístrojům a software

V zahraničí se v nejlepších masteringových studiích dosud pracuje na analogových přístrojích, kde teprve konečná editace se provádí v digitálu. Jedná se většinou o analogové kompresory, limitery a ekvalizéry Fairchild, Avalon, Pultec, Focusrite Blue line, Summit audio, Amek atd.

Jsou to high-end lampová a fotooptická zařízení, která obohatí výsledný zvuk o vyšší a nižší harmonické a zároveň přidá nahrávce příjemnou analogovou „teplotu“. Poté se většinou nahrávka vyjede na klasický analogový pás Studer A80 nebo C37, který dodá opět příjemné zabarvení basů a výšek tzv. saturaci (jedná se o efekt, kdy analogový pás při přebuzení vytváří tzv. nasycení některých frekvencí, jednoduše – je to velice příjemné a efektní zkreslení, narozdíl od nepříjemného digitálního clippingu). Dále se přes Apogee DA/AD zdigitalizuje a v počítači zedituje v programech typu Sonic solution, Sadie, Bias, Wavelab, Sound Forge… Během tohoto procesu se ještě nahrávka zvukově „nadupává“ ve finalizérech typu TC Finalizer nebo DBX Quantum… Posléze se převádí na tzv. Red Book standard – což je standard zvukového CD – 16 bitů, 44.1kHz a zvuková hladina do -0,2 dB…

Vše se ovšem na domácí úrovni dá dělat softwarově, ale nikdy to nebude stejné jako hardware.. hardwarové kompresory a limitery jsou ještě stále lepší než jejich softwarové klony. Může to být velice, velice podobné, ale nikdy ne stejně tak kvalitní… Ovšem pro naše potřeby zcela dostačující, protože neznám nikoho kdo by si pro vlastní nekomerční potřebu koupil třeba kompresor za 250 000,-. Budeme se velice podrobně věnovat finalizaci softwarové.

Pro potřeby masteringu je třeba nedříve nějaký masteringový program na platformě Apple Mac je to třeba Bias Peak, TC works Spark. Pro PC : Wavelab (aktuálne verze 4) nebo Sound Forge (aktuálně verze 6).

Dále pluginy které budou zastupovat hardware – equalizer, multipásmový compresor, basový maximizér, enhancer, eventuelně tube saturátor, limiter a dithering.

Jako první musíte samozřejmě vyrenderovat hotový mix. Doporučuji ve 24 nebo 32 bitech na 44,1 kHz. Bitové rozlišení je neuvěřitelným způsobem poznat v brilanci i dynamice signálu. Samplovací frekvence je téměř neslyšitelná a mix by stejně musel projít resamplizací na konci. Pozor na digitální clipping, mix nesmí na peak metru přesáhnout nulu nebo bude v některých okamžicích špiček znít nepříjemně zkresleně! Pokud jsme nahrávali živé nástroje doporučuji vyřezat tzv. Hum na 50 Hz (většina eq. má toto nastavení jako preset, nebo doporučuji použít plugin Waves X-Hum).

Začneme více pásmovým kompresorem: momentálně jedním z nejlepších je Waves Lin MB nebo Waves C4. Výborný na mastering je i Izotop Ozone, který obsahuje všechny efekty o kterých zde mluvíme.

Co to je multipásmový kompresor? Dalo by se říci, že je to „dynamický equalizér“. Můžeme odděleně komprimovat jednotlivá pásma a tím měnit celé frekvenční spektrum nahrávky. Nastavením gainu, crossoverovou frekvencí a úrovní komprese, lze nejen změnit poměr basů a výšek, ale jemně změnit i nastavení poměrů jednotlivých nástrojů. Proto opatrně! Pokud hodně komprimujeme zhorší se brilance – ztratí se transienty. Platí opět méně je více. Obecně mixu pomáhá jemná komprimace basů a lehké povytáhnutí gainu okolo 4000 Hz. Ale věřte uším, ne žádným obecným nastavením!

 

Pokračujeme equalizérem: Doporučuji Lin Eq z Master packu Waves.

Výborný je také Mastering EQ z Timeworks packu, TC Works parametrický a TLA EQ od Steinberg nebo opět Izotop Ozone.. Equalizér se používá tehdy pokud chceme změnit frekvenční spektrum bez toho, že by se příliš změnily poměry hlasitostí nástrojů. Z presetů na master equalizeru si vyberte Baxandal, pokud Baxandal není k dispozici, dá se nastavit podobně parametrický equalizer, když Q je kolem 1 na centrální frekvenci 20 000 Hz. Pak zkuste velice jemně přidat basů a výšek-pokud totéž neudělal už multiband compresor. Je-li mix v pořádku většinou není potřeba moc s equalizérem pracovat. Zkuste equalizerem eventuelně vyrovnat nechtěné důsledky práce s multipásmovým kompresorem. Ikdyž při správném postupu by nemělo být co.. Pokud budete používat nějaký enhancer stáhněte mírně nejvyšší výšky okolo 22 000 Hz (tak jak je na obrázku) jinak bude mix nepříjemně řezavý. Opět méně znamená někdy více. Dobré je udělat si frekvenční analýzu vzorové nahrávky a porovnat s ní vlastní mix.

Dále by měl být na řadě enhancer – je jich spousta od Spectralizeru od Steinberg, Prosoniq Mixciter, až po výborný PSP MixTreble.

Enhancer je zařízení, které přidá čistotu a brilanci nahrávce, přidává buďto na vysokých frekvencích vyšší harmonické, nebo pomocí shelving filtrů vyrábí pro tyto frekvence libozvučné zkreslení, takže se psychoakusticky zdají hlasitější. Tento efekt je to, co dodává nahrávce „jiskru“.

Zkuste vyjít z presetů určených pro mastering a přidávejte transienty nebo vyšší harmonické do té doby, než budete spokojeni s brilancí nahrávky. Pak doporučuji práci uložit a poslechnout si ji až po odpočinku sluchu. Speciálně na těchto nejvyšších alikvotách se sluch velmi brzi unaví a nevnímá pravdivě.

 

Teď přichází řada na emulaci lampy, pásu apod. Pokud toužíte po teplém „analogovém“ zvuku, dá se použít mix saturátor od PSP, Vintage Warmer (Steinberg Magneto na mix nedoporučuji), anebo asi nejlepší je Acoustic Mirror od Sonic Foundry společně s akusticky vysamplovanými presety skutečného hardware od Beamsonic. O co se jedná? Acoustic Mirror funguje na bázi akustického modelování zvuku podle skutečné odezvy speciálně nahraného samplu skutečného prostoru nebo zařízení. Stejně funguje například nový Sony DRE-S777 sampling verb.

Zde doporučuji impulsy od Beamsonic, konkrétně JoeMeek SC2 ze slavného fotooptického kompresoru, nebo SPL Tube Vitalizer, což je pro změnu slavný lampový „oživovač“ signálu. Nezapomeňte si dát Dry signál na úplnou nulu – Dry Out, a kvalitu na 5 – Highest. Pozor na přebuzení signálu nastavte si parametry Wet nejlépe dle obrázku a postupně přidávejte, nikdy ne však do + hodnot (totéž platí pro Macovský ekvivalent Altiverb, který funguje stejně).

Pokračujeme stereo imagingem. Tímto zajistíme, aby nahrávka byla široká ve stereu a byla mono kompatibilní.

Rozšiřovat stereo a hlídat mono kompatibilitu nahrávky (zvlášť nebo dohromady) umí spousta pluginů od Waves S1 až po Stereo expander, ozone atd… Doporučuji celý Stereo pack od PSP, speciálně z něj Stereo Controller, kde si můžete jak pohlídat fázový posun (mono kompaktibilitu), tak rozšířit stereo.

Nerozšiřujte stereo více jak 130%! Může se Vám pak stát, že budete mít bicí tzv. přes celé podium a nahrávka bude velice nepřirozená.

Další v řadě je max basový plugin, který je použijeme před závěrečnou limitací a ditheringem. Poslední by měl být díky tomu, že kompresor anebo equalizér by jinak dynamicky mohl zneutralizovat jeho působení. Může se jednat o Loudness Maximizer z Mastering Edition Steinberg, Waves Maxbass, PSP Mix Bass anebo výborný Waves Renaissance Bass.

Maxbasové efekty všechny slouží k přidávání harmonických oktáv na dané frekvenci. Díky nim se v mixu zvýrazní basa, basové tóny apod. Díky nim je možné udělat skutečné hlubokou basu, a zároveň slyšitelnou i na malých špatných bednách. Nebo-li to, co dnes dělá zvuk opravdu aktuálním. U RBass nastavíme při masteringu frekvenci na 100 Hz a intenzitou a gainem přidáváme vyšší a nižší harmonické do signálu. Ideální bývá většinou intenzita okolo -7 a gain 0 dB.

Aby mix zněl opravdu hluboce, používám RBassy dva – jeden pro frekvenci 100 Hz (basy budou výrazné a slyšitelné na všech zařízeních) a druhý na frekvenci okolo 80Hz, který nahrávce přidá hluboké basy. Působení se samozřejmě sčítá takže pozor na přebasování.

Poslední je závěrečná limitace a dithering. Dají se dělat samozřejmě odděleně. Limiter je efekt, který „nadupe“ závěrečný signál do dané hodnoty (v případě CD -0,2dB). Jde totiž o to, aby díky kompresi a limitaci byl závěrečný signál psychoakusticky silnější, než je jeho skutečná hodnota daná VU metrem. Tzn. že při stejné teoretické hlasitosti můžou hrát hlasitostně zvukové signály rozdílně. Příkladem budiž rozhlasové reklamy, kdy jde programově o to, aby reklama byla co nejhlasitější, a proto se velice necitlivě komprimují. Bohužel při přílišné komprimaci a limitaci můžeme přijít o jakoukoliv dynamiku – takže záleží na stylu hudby, a samozřejmě na přístupu zvukového mistra.

Výborné softwarové limitery jsou např. L1, L2 od Waves, Mastering Compresor od Timeworks, Prosoniq Dynasone atd. Většina z těchto závěrečných softwarových limiterů funguje i jako ditheringové a noise shapingové nástroje. Co to je dithering a noise shaping? Dithering je algoritmus, který se pokouší převádět vícebitový signál na méně bitový s co nejmenší ztrátou kvality (digitální chyby). V našem případě se jedná o převod z 32,24 bitů na 16 dle Redbook standardu – tak aby si signál nechal co nejvíce z 24bitové dynamiky a odstupu od šumu. Pokud použijete ditheringový algoritmus, bude po bitové redukci znít nahrávka lépe než při obyčejné bitové konverzi v editoru. Příkladem je třebas Apogee UV 22 ze Steinbergovských programů (Nuendo, Cubase), algoritmus PAW z Logicu a momentálně nejlepší algoritmus z Waves L2.

Noise shaping je také algoritmus, který ovšem je přímo určen k tvarování digitálního šumu. Jde o to, že každý zvuk má v sobě obsažen šum, který digitálním chybám by mohl být při konverzi zesílen a proto je noise shapingem tvarován do vysokých pro lidské ucho neslyšitelných frekvencí. Většina z výše uvedených ditheringových algoritmů má v sobě obsažen i noise shaping.

V těcho finalizačních pluginech většinou není co nastavovat, z presetu se vybere CD master, Final Master, eventuelně bitová hloubka 16 bitů, někdy hlasitost Out (-0,2dB) a je dokonáno.

Pozn: vše uvedené se dá dělat v nástrojích, které obsahují všechny uvedené prvky finalizace nahrávky jako je T-racks, pluginy Prosoniq Dynasone, Vintage Master od PSP, Izotop Ozone. Osobně si ale myslím, že Master pack od Waves je momentálně bezkonkurenčně nejlepší, nepočítám-li pluginy z hardwarově akccelerovaných karet
.

Teď nám nezbývá, než si poslechnout celou mastersekci a pokud jsem spokojeni, tak vyrendrovat mix na 16 bitů 44,1 kHz buď do AiFF nebo Waw formátu. Než masteringový program zavřete, uložte si pečlivě nastavení všech pluginů v master sekci a i samotný řetězec master sekce.

Vypálíme CD z připraveného finalizovaného wawu, ale nesmíme zapomenout udělat pre empházi nahrávky. Při přepisu na digitální zařízení se totiž opět trochu změní frekvenční spektrum nahrávky. Nahrávka by z cd hrála výškověji než skutečný finalizovaný mix. Pre-empházi si buťo můžete udělat ekvalizérem v tomto nastavení:

Přímo při vypalování z Wavelab můžete pre-empházi zadat také automaticky a to tímto způsobem:

Vypálenou nahrávku zkuste poslechnout na co největším počtu zařízení a pokud nejste spokojeni (což napoprvé nebudete určitě), otevřete si znova masteringový program s uloženým nastavením na Váš mix a zkuste opravit chyby, eventuálně to, co na vašem zařízení nebylo a ani nemohlo být slyšet. To už je záležitost štěstěny anebo opravdu toho, že se naučíte podvědomě eliminovat chyby vašeho domácího reprodukčního řetězce…

Mnoho štěstí a ten nejlepší zvuk přeje
Váš Frankenstein Carloff

 

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hodnocení, známka: 5,00
Loading...

Napsat komentář