RECENZE: AW4416 – šestnáctistopá DAW firmy Yamaha (recenze – 2.díl)
Tato recenze byla psána původně pro portál AudioNET.cz kde 30. září 2000 také vyšla. Omluvte prosím kvalitu obrázků poplatnou době vzniku recenze.
Předchozí stránka této recenze…
Tím bychom vyčerpali funkce AW4416 jako mixážního stolu, nyní k osobním poznatkům. Přiznávám se, že s mixážními stoly firmy Yamaha se mi vždy pracovalo dobře. Všechno jsem nalezl, kde jsem čekal, vše bylo uspořádáno logicky a pohodlně. AW4416 tak pro mě byla zadostiučiněním, ale částečně i zklamáním. Díky implementaci vícestopého záznamu nabyl systém na nepřehlednosti, zejména co se nastavování a správy songů resp. souborů týče. Nicméně mixážní část AW4416 je prostě Yamaha. V úvodu jsem psal, že se nejspíš nevyhnu (a popravdě jsem se ani moc nesnažil) srovnání s konkurenční VS-1680 firmy Roland. Právě v této oblasti (mix) yamaha vyhrává na plné čáře. Oproti VS-1680 má dynamiku (kompresory, limitery, gate) na všech kanálech, motorizovane fadery, zpoždění nastavitelné pro každý kanál (skvěle využitelné pro mix se zohledněním Haasova jevu) a pohodlné ovládání ekvalizéru díky čtyřem otočným ovladačům po pravé straně displaye. Oproti VS-1680, kde je dynamika k dispozici pouze jako jeden z presetů přídavné efektové karty a lze jí využít pouze na úkor množství efeků, je to propastný rozdíl. Když už jsme u té dokonalosti, u AW4416 mi trochu chybí hromadný ukazatel záběru (GAIN REDUCTION) kompresorů na stopách (jako to mají např. mixážní stoly Otari) a neškodilo by ani zobrazení záběru v grafu kompresoru. Nicméně to jsou spíš jenom moje rozmary, faktem je, že mixážní část AW4416 je na nadstandardně vysoké úrovni. Jak s dynamikou tak s ekvalizéry je třeba manipulovat opatrněji než s jejich analogovýni kolegy, nicméně s tímto vědomím fungují naprosto bezproblémově. Téma mixážní část DAW Yamaha AW4416 jsme de facto vyčerpali, vrhněme se tedy na část záznamovou.
Záznamová část
Možná jste mezi řádky vytušili, že záznamovou část považuji tak trochu za slabinu celého přístroje. Nevím, zda má firma Yamaha zkušenosti s vícestopým záznamem (tedy kromě malých portastudií na CC nebo MD), ale záznamová část AW4416 poněkud pokulhává za částí mixážní. Opět předesílám, že ani zde se nevyhnu srovnání s konkurenčním Rolandem VS-1680. Nyní přesuňme svoji pozornost pro změnu na pravou stranu přístroje. Stiskneme-li tlačítko TRACK, zobrazí se nám na displayi horizontálně šestnáct stop a vlevo od nich jejich popisky. Jako zkušební song mi výborně posloužil s přístrojem na CD dodávaný „So Fine“. Po spuštění songu se sám zapne AUTOMIX, takže si můžeme poslechnout skladbu, tak jak ji pro nás nahráli a namíchali páni a dámy v Londýně. Nicméně vezměme záznamovou část od shora dolů po pořádku.
Fluorescenční display zobrazuje nejen level metry (měřidla úrovně) pro každou stopu, ale také údaje o čase, vzorkování, synchonizaci a aktuální scéně. Malá tlačítko ABS/REL přepíná mezi zobrazením absolutního a relativního času, a tlačítko pod ním (PEAK HOLD) nuluje resp. vypíná zobrazení maximálních špiček. Po pravdě čekal bych u prvního z tlačítek ještě možnost přepínat mezi zobrazením času a taktu (MEASURE), ale Bohu žel. Pod fluorescenčním displayem se nachází poměrně logicky uspořádaná červená tlačítka označení stop a tlačítk CUE a ALL SAFE. Pod nimi již narážíme opět na tlačítka přepínající módy zobrazení LCD displaye, SCRUB a UNDO/REDO (vrácení poslední operace). Mimochodem, nikde v manuálu jsem nenašel, kolika úrovňová funkce UNDO/REDO je, takže v tomto ohledu (podobně jako manuál) nemohu sloužit.
Čtveřice tlačítek sdružených v řádce SCENE MEMORY slouží k ukládání a načítání jednotlivých scén mixu. Každá scéna je vlastně souborem informací o nastavení faderů, ekvalizérů, dynamických procesorů a efektů. Po stisknutí tlačítka RECALL (a samozřejně označení příslušné scény) se všechny parametry výše uvedených nastaví na uložené hodnoty. Zvláště vhodné je uložit si scénu před zadáním AUTOMIXu (dokonce je to nutnost), neboť AUTOMIX bere aktuální uloženou scénu jako výchozí a všechny počáteční parametry nastavuje podle ní. Vím, o čem mluvím, neboť já sám pohrdaje manuálem jsem tak neučinil, tudíž AUTOMIX si jako výchozí načetl scénu 00 (tovární nastavení výrobce), čímž se mi celý stůl prakticky vynuloval.
Ke kurzorovým klávesám snad ani nemusím mít vysvětlující komentář, samozřejmě slouží k pohybu v menu stejně jako ENTER slouží k potvrzování jednotlivých položek. Co se rozvržení ovládacích prvků týče, musím designery firmy Yamaha pochválit, kurzorové klávesy i ENTER výborně padnou „do ruky“. Stejně dobře řešené je kolečko JOG/SHUTTLE, kde střední kolečko funguje buď jako klasický JOG (zjednodušeně řečeno zpomalený posuv s příposlechem) nebo jako DATA (např. v routingu nebo v režimu přímého vkládání času). Klasická funkce SHUTTLE zrychleně (v několika krocích oběma směry) posouvá záznam s příposlechem (jinak řečeno „posuv pásu po hlavách“). Pod kolečkem následuje šestnáct tlačítek, která si popíšeme podrobněji.
NUM LOCATE slouží právě k již zmiňovanému přímému zadávání času. Šipky a tlačítko MARK umožňují vkládat až 99 orientačních značek (lokátorů), tedy např. pro označení formy skladby (začátky slok, refrénů, a podobně). Systém lokátorů je důležitou součástí každého multitracku, kde velice usnadňuje orientaci ve skladbě, takže bych se u něj rád na chvíli zastavil.
Možná je to trochu zvyk na OTARI RADAR, ale u AW4416 mi systém lokátorů přijde nedotažený. Totiž po lokátorech se lze pohybovat pouze tlačitky „>/“ a „/<“ přičemž po stisknutí musíte počkat, než se funkce provede. Nelze tak např. z 9 na 3 přeskočit šestinásobným rychlým zmáčknutím (nebo ještě lépe pouhým zmáčknutím trojky, jak je tomu u RADARu) ale musíme po každém zmáčknutí počkat, než se funkce provede (což pochopitelně trochu zdržuje). Možná by bylo rychlejší, kdyby AW4416 s prováděním této fce počkal(-la, -lo) až na potvrzení tlačítkem ENTER a prováděl tak jen jednu operaci místo šesti.
Další věc je, že i když se lokátory číslují, automaticky jejich čísla jim nezůstávanjí navždy (jak je tomu opět u RADARu, tedy pokud nepoužijete fci RENUMBER). Tedy když například mezi lokátory 1 a 2 vložíte další lokátor, stává se ten číslem 2 a všechy pozdější lokátory se přečíslují na čísla o jednu větší. Pokud jste si pomatovali, že druhý refrén je na lokátoru 7 pak na to můžete zapomenout, neboť na čísle 7 je nyní druhá sloka (tedy např.).
Obdobě nedotažený mi přijde i systém „příručních lokátorů“, tedy značek A a B (potažmo i IN-OUT). Totiž pokud některý z nich chcete nastavit, nestačí prostě jen zmáčknout příslušné tlačítko A nebo B (jak je tomu jak u RADARu, tak i u VS1680), ale musíte ještě přidržest tlačítlo SET. Je to sice logické, leč IMHO nepraktické. Často se mi stává, že potřebuji umístit lokátor přesně na dobu (ev. i na menší hodnoty) a zde je možnost učinit tak pouhým rychlým stisknutím jednoho tlačítka neocenitelná (a naopak nutnost současného přidržení SET zdržuje a hlavně rozptyluje). Tlačítka u AW4416 jsou podobně jako u VS1680 prosvětlená, takže se zde přímo nabízí stejný systém jako u konkurenčního Rolanda (tedy stisknutím nerozsvíceného tlačítka lokátor nastavíme a zrušit ho lze kombinací s jiným tlačítkem). Oproti tomu RADAR, kde jsou také jen dva příruční lokátory (IN/OUT – nepočítám-li SYNC LOC) používá možná ještě jednodušší a lepší systém přepisování lokátorů, kde kdykoliv stisknu příslušné tlačítko, přenastaví se lokátor z původní hodnoty na hodnotu novou. Mazat lokátor není třeba, není důvod (je to jen značka které si nemusíme všímat). Obě řešení jsou (dle mého skromného názoru) pro práci poněkud vhodnější než řešení lokátorů u AW4416. Oproti tomu šikovné je, že se lokátory IN a OUT samy nastavují na poslední zaznamenanou část (tedy IN na místo vstupu do střihu a OUT na místo výstupu).
Kromě již zmíněných zde nalezneme ještě známá tlačítka REPEAT (opakování úseku mezi A a B lokátory), AUTOPUNCH (automatické zapnutí nahrávání v označeném úseku), RTZ (return to zero, tedy návrat na začátek skladby), téměř zbytečná „>>/“ a „/<<“ kterými lze přejít přímo na začátek ev. konec skladby. Výborným pomocníkem je funkce ROLLBACK, která nám umožňuje skokový zpětný posuv po úsecích definované velikosti (definovatelné v nastavení). V praxi lze ROLLBACK využít tak, že pokud pomocí lokace najdete např. začátek sloky, kterou chcete přetáčet (myslím tím znovu zaznamenat) a zmáčknutím rollback se dostanete kousek (implicitně tuším 5 vteřin) před místo střihu. Konečně tlačítkem CANCEL lze nejen zrušit veškeré potvrzovací dialogy, ale i mazat nastavené lokátory.
Řadu velkých plochých tlačitek v pravé části panelu vám nejspíš ani nemusím představovat. Jsou to známá REW (rychlý posun zpět), FF (rychlý posun vpřed), STOP (bez komentáře), PLAY a REC (záznam). Tlačítka rychlého posunu fungují ve dvou módech (podobně jako u RADARu) a sice při jednom zmáčknutí je rychlost posunu 8x vyšší než při přehrávání a při dvojím zmáčknutí 16x. Zajímavé je, že při rychlém posuvu přístroj přehrává úseky záznamu pravděpodobně pro usnadnění orientace ve skladbě, nicméně nemyslím si, že je to dobrý nápad. Totiž tyto zvuky jdou nejen do MONITOR, ale i do MASTER výstupu a nejsem si jist, zda je žádoucí, aby je byl nucen poslouchat i muzikant ve studiu. Vzhledem k tomu, že funkci rychlého posunu „po hlavách“ zadává již kolečko SHUTTLE, u těchto tlačítek bych uvítal spíš rychloposuv bez příposlechu.
Kromě funkcí ovládaných z čelního panelu skýtá HDR sekce Yamahy AW4416 další plejádu možností ovládaných z MENU LCD displaye.
Základní zobrazení recordéru se jmenuje TRACK VIEW a poskytuje nám informace o stavu každé za stop (číslo a jméno, číslo vituální stopy, MUTE, REC READY), formátu, tempu, taktu a aktuální pozici songu, ale také přepínání funkce AUTOINPUT a zobrazení lokátorů umístěných na časové ose. Nechybí ani zobrazení jednotlivých záběrů ve stopách (tzn. klasické zobrazení nudlí známé snad ze všech HDR systémů (od CUBASE přes PROTOOLS a VSko až po RADAR). Sympatické je také označení prázdných stop jako NO REC, což je velice přehledné a usnadňuje to práci. Virtuální knob s označením METRO určuje množství signálu z metronomu odesílaného do nastaveného výstupu (AW4416 totiž umí generovat klik jako metronom, ale o tom jsem se už tuším zmiňoval).
Další podstránkou je ovládáni virtuálních stop prozaicky nazvané V-TRACK. Zde přehledně vidíme, na které vituální stopě se právě nacházíme, které jsou volné a které ne. Kromě toho zde lze vždy lichou a sudou stopu spolu spárovat (vytvořit pár), což je výhodné, pokud jsou obě nahrány jako jednotlivé kanály stereostopy (veškeré editace vč. změny virtuální stopy potom probíhají s oběma najednou).
Třetí podstránka se jmenuje STEREO a podává nám poměrně přesnou informaci o výstupní úrovni zaznamenané master stereo stopy, tedy zaznamenaného MIXu. Zde můžeme master stereo stopu také smazat nebo zaMUTEovat.
Poslední stránka skrývající se pod tlačítkem TRACK se týká umístěných lokátorů. Zde můžete nejen lokátory mazat, ale i měnit jejich pozici. Bohužel konstruktéry firmy Yamaha už nenapadlo implementovat do přístroje možnost lokátory pojmenovat (třeba aspoň v zobrazitelné tabulce, když už ne v TRACK VIEW). V ideálním případě by tento systém mohl fungovat tak, jak je tomu u HDR software n-track, který při přehrávání umí ve velkém okně zobrazit jméno lokátoru např. 4 takty dopředu, takže muzikant jasně ví, že za 4 takty přijde například refrén. Nicméně pro začátek by mi stačilo pouhé pojmenování lokátorů a zobrazení alespoň části jména v časové ose.
Chvíli mi trvalo, než jsem našel, jak měnit velikost zobrazeného TRACK VIEW. Totiž, další spousta užitečných funkcí je přístupná jen přes SHIFT+F klávesy. Není to jenom ZOOM IN/OUT, ale i zobrazení WAVE křivky a REMAIN času záznamu. Zobrazení WAVE křivky je poměrně hezky řešené a díky němu lze najít přesné místo pro střih nebo editaci. REMAIN čas ukazuje, kolik času pro záznam zbývá, než dojde kapacita disku a z pochopitelných důvodů je zavislý na počtu označených stop.
Do další neméně dáležité části HDR recorderu se dostaneme tlačítkem EDIT.
I zde můžeme (na první podstránce, která se jmenuje TR EDIT) stopy párovat, ale i pojmenovat a různě editovat. Nejprve je třeba se rozhodnout, zda chceme editovat celou stopu (všechna data ve stopě – volba TRACK), označenou část stopy (data mezi definovanými lokátory – volba PART) nebo jenom jeden záběr (volba REGION). V dalších podmenu volíme funkci (pojmenování, mazání, kopírování, posunování, výměnu, časovou kompresi, změnu ladění), číslo stop (zdrojová/cílová) a část definující PART (počáteční a koncový lokátor). Pokud to vše řádně nastavíte, pak stačí zmáčknout virtuální tlačítko EXECUTE a vše se provede. Tady se dostávám k jedné věci, která mě na konstruktéry firmy Yamaha mrzí nejvíc. marně jsem totiž hledal, jak označit více stop pro společnou editaci. Jsa zhýčkán RADARem a VS-1680, nedalo mi to, a když ani manuál nepomohl, rozeslal jsem maily na helpdesky výrobce. Kýžená odpověď mi přišla sice obratem, ale nikterak mi nepomohla. S aktuální verzí software totiž není tato funkce k dispozici. Nezbývá než doufat, že je-li software AW4416 upgradeovatelný, bude tato důležitá funkce implementováná do některé z dalších verzí. Věřte mi, že kopírování deseti stop sborů do tří refrénů stopu po stopě je práce horší než lepení pytlíků (zvlášť, když všechna nastavení např. lokátorů, musíte provádět pro každou stopu zvlášť, neboť se nezachovají).
Další menší pihou na kráse HDR sekce AW4416 je, že pokud provedete editaci a chcete si výsledek poslechnout, musíte tlačítkem TRACK skočit zpět do základního zobrazení (což chvíli trvá), jinak tlačítko PLAY (ani ostatní) nereaguje.
Na další podstránce nazvané VTR EDIT lze editovat virtuální stopy vybrané stopy (zní to strašně, ale je to tak). Stejně jako lze pracovat s jednotlivými stopami na TR EDIT stránce, lze tady pracovat s virtuálnímmi stopami, tedy lze je kopírovat, mazat a podobně.
Následující tři podstránky nám umožňují importovat stopy do interního SAMPLE PADu (k němu se dostamene později), a to buď přímo ze stop HDR recorderu nebo z audio či datového CD (v případě dat i z jiných médií připojených na SCSI). Importovaný soubor (např. WAV) lze uložit do stop HDR a později nadefinovat jako vzorek pro SAMPLING PAD, ale to už předbíhám.
